spojující chyby,
i když každý spěchá
někam jinam
a krása nerovná se
pravidelnosti
ani závisti mrtvých,
když chyby prohlubují
a spojují zpátky
a my jsme přeci jenom
lidi,
i když nevidíme jiný slzy,
než ty naše
a bolest, prohlubujeme,
i když za to musíme pykat,
protože svědomí je silnější,
než ukřivděný lsti v nás
a všechno ostatní,
nemá smysl,
když slunce zapadá za
obzor každej večer
a po noci
se den zase resetuje,
jako náš dech,
kdy chceme se zbavit
všeho, co v nás ukotvený
zůstává,
jako smyšlený světy,
co nejsou pravý,
i když se v nich necítíš
upřímně dobře,
protože nejsou pravý
a to ostatní kolem,
zastíníš v pozadí mysli,
i když je to to,
v čem by si měl hledat
krásu,
čemu by si měl věnovat
svou pozornost,
i když to není zrovna
žhavý, ani sladký,
možná jenom trošku
více kyselý
a možná taky až moc
a chyby se tu drží až moc,
ale jsme jenom lidi,
co dělají chyby
a proto jsme lidi,
protože to je to,
co je z nás dělá.
chyby.
ČTEŠ
kdo ví.
Poesíakdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
