zaplatila bych všechno,
co mám,
ale růže už ztratila svou barvu
v hnědý shnilý tónině
a svíčky vyhasly v námaze
po úspěchu,
i když toho už překonaly mnoho.
sníh se drží, přitom v sekundě taje,
najdeme se někdy i v cizím městě?
vejít dovnitř a nevrátit se zpět,
rozléhá se ticho,
přitom mluvíš, ne?
slyším jen sílu prachu
v mých uších už zase píská,
jsem bludem, ztraceným ve tmě,
dokážu někdy najít vlastní světlo?
vidíš mě vůbec, i přes to, že nejsi ztracený?
vidíme se doopravdy vůbec?
symfonie kolem plyne v úzkých intervalech, hraješ na klavír.
hraješ? já nevím. umíš to vůbec?
přijde mi, že jsi někým jiným,
než jsi, přitom mnou pohrdáš více,
než já kdy tebou,
motýly ztratily svůj třpyt.
probodnu tvý srdce mečem,
chci dokázat, že tě to bolí.
zvadlý kytky zvadly v duši,
je nám navždy ámen nebo si zasloužíme svůj konec?
ČTEŠ
kdo ví.
Poesíakdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
