jsem ti tak blízko
a přitom tak daleko,
protože ticho je snadnější.
po stopách ztracených,
nalézáme v útěchu
v kaviáru, i když
nám nechutná.
v bublinkách vína je
prý dobře, protože
v alkoholismu se prý
dá také žít,
planeta se nepřestane točit.
poslední strany
a budu mít dotčeno,
ale jaký to má smysl?
budu se brát.
ženit, vdávat se,
mít děti a tak.
ale má to smysl?
trávit čas ve stereotypu.
možná si ani
nenajdu čas,
jestli nestihnu ranní vlak
nebo letadlo,
který odlitá na druhý
konec světa,
kde prý najdu mír,
za pár stovek ze slevomatu.
prý se nemáme ptát.
jakobych snad odpovědi měla.
proč a jak, zůstanu
tu ještě?
a co vlny? donutí mne
uvědomit si víru
v krásy?
v přírodě se i takhle ztrácím.
a upsanost je jenom
papír.
provdaný stereotypy
za kusy míru,
nezůstávat tak v depresích.
já radši zůstanu v tom nejhorším,
než být stejný,
jak vy.
ČTEŠ
kdo ví.
Poetrykdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
