proklínám nový věci,
radši starý
a prošlý,
plný plísně
a proto jsme se našly,
abychom zadupali díru,
kterou znovu vykopou.
německy neumím a i tak
mluvím dál.
slova prolínají naše činy,
ale jsem uvězněna nad touhou
po tvoji duši.
je to konec. nadobro?
plná strachu se můžu rovnat
něčemu,
na co oba nemáme.
není to zbabělost
jenom smlouva
možná s panem Ďáblem,
ale ty si ji nepodepsal,
i když tam bylo vyznačený
tvoje jméno.
brány zavřeli, i když ses
dobýval dovnitř
a já tě mohla následovat,
jako v tom snu o nás
dvou,
kdy jsme mohli vyhrát oba dva
a bylo by to nepodstatný.
nenajdem se, mužem se ptát,
ale odchodem nepromineš
svůj krok,
ani kdyby ses snažil zmást
tvýho Boha, ale osud
je jenom jeden
a tohle je ten náš.
konec.
ČTEŠ
kdo ví.
Poesíakdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
