nesobecky sobecká láska
a zakrytý probrečený noci,
ale jenom jestli tě to zajímá
a taky ty tvý modrý kalhoty,
který ladíš do černý,
ale já radši tu šedou.
kradou se do deníku,
najdou jen nepojmenovaný
věty
a pár slok nepravidelnejch tónů,
ale nazývám to vůbec láskou?
chvíle za lavicí,
nenechme je zmizet příliš rychle,
i když jsou stvořeni k zničení.
jak se to všechno mohlo stát?
- normálně předvídám moc dopředu,
ale tenhle rok byl nepravidelný
a já toužím po tom vědět,
proč jsem si dovolila
být svědkem něčeho, před čímž je radno mlčet.
je to ohraný a ztrácí to rytmus,
jako několik rozjetých vln neměnící směr,
nudný hodiny ve stavu prožití,
melancholie a hledám sever na jihu,
očividně.
musím se nadechnout,
než to všechno stihne zmizet.
není už pozdě?
ale jsem jenom svědkem.
(ukryt před tou pravdu,
v níž vlastním jistou tvář
jako iniciátor,
očividně).
ČTEŠ
kdo ví.
Puisikdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
