sází větrolamy,
aby zachytily jeho strach
a zabránil tomu, aby byly předvolany
před soud hrozivého osudu,
když nezbývá mu čas
a když se vnitřně bojí toho, co přijde.
pár hlasů v hlavě a pár zbylejch
neidentifikovanejch mincí v kapse,
bloudí po světě, který není fajn,
jako se on nemá fajn.
díry v kapse, roztržený jazyk
a žádný prak,
dohání mraky a trpí splínem,
je němý a je to pouhá sobeckost, když hledá
lék a nechá lidi trpět ve
vlastních střevech,
výsměchu plná chodba, ozvěna,
aby našel vlastní úlevu, která
nedojde ani v případě sebe změny,
otáčí se a hledá dál.
osud je krutej,
jak jsme se všichni utvrdili
každej den,
bolí to a nechce v sebemenším přestat,
očividně.
můžem se tomu uklánět,
ale stejně se nikdy neobjeví ta správná cesta
na útěk do neznáma,
kde bude dobře, možná jen.
jen sázej dál svý větrolamy,
ty pane v černém,
jedním kouskem uvnitř v nás.
beznadějná vytrvalost,
nenajdem, to co zachránilo by nás.
ČTEŠ
kdo ví.
Poetrykdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
