zelená.
viděl jsem zelenou,
i když jsem si nebyl
jistý,
zda mohu zapomenout,
ale jednou jsem dovolil
něco sám sobě,
když se rozhlížím
po sto šedesát trojce
jako po číslu, který
nenajdu jenom ve vlastní
utopii, když si dovolím
i chvíli snít,
než se jenom pouštět
do věcí,
který jsou semknutý s realitou,
jako jeden verš ve dvou řádcích,
když tě hledám v každým
davu,
i když ležíš v jiný posteli,
než v té, po které se rozhlížím.
nevím, jak to vysvětlit,
když se s povzdechem
dívám na nebe a vidím věci,
co jiný nevidí,
když zapátrám v mysli
po věcech, který nejsou
fajn,
ale bohužel jsou.
život máme jenom jeden,
ale všechno skončí hned,
než stihnu mávnout řasama,
ze kterých teče proud černý barvy,
každý ráno a večer,
když tma ovládá lidi
a já mám strach.
jsem básníkem, ale nedokážu
složit jediný verš,
aniž bych se nesnažil
zůstat pozitivně živ
a zdráv,
namísto utápění se v agónii,
když poslední lavice zůstala
v nedotčení
a já nemám důvod,
proč se otáčet.
ČTEŠ
kdo ví.
Şiirkdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
