hodiny odbyly
přesně po půlnoci,
ale stále jsou tu věci,
které se nikdy nedozvíme.
jsem ztracen, v tobě?
nejsem jsi jist zda prach,
nepodepsal se svou tíhou
na citech (katarze hledat nebudu).
a i přes to, že hledím
do stejných planoucích očích,
topící se ve stejném výsledku,
přijdu si, jakobych hleděla
na někoho odlišného,
aniž bych tušila, že jsi
po dlouhých cestách odmítl
vlastní vlast,
aniž bych tušila, že jsi
pohřbil sám sebe.
sladkou pomněnkovou prolitý oči.
jsi jako zářící slunce na nebi,
ty má pokušitelko,
však v odrazu hledím na Měsíc.
jsi vůbec to, co jsi, můj milý?
jsi ten, pro kterého jsem si mohla rozdrásat oči slanými slzami, abych prohloubila jizvy v srdci, kde jim bylo dobře, protože jsi to byl právě jenom ty, můj milý, kdo vyvolával tyto jevy?
dokážu už jen hledět na Měsíc
a pustit slova do ticho prázdna. není kam jinam.
ČTEŠ
kdo ví.
Poetrykdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
