v druhých spíš jak jenom můžeš,
ale za svítání hledíš na svý kruhy pod očima.
v nočních můrách je svět plachej,
ale přesto si mu dal spoustu šancí
a neuvěřils.
pouhý záminky nepostaví bariéry,
kafe v hrnku už prý není horký,
jejich chyba, velký vzdání,
váháš, ale chceš, no ne?
po nocích pláčeš pro nic,
protože v nich až moc spíš,
věděl jsi, že to přijde,
tak proč ten žal v tvých očích?
je to jenom čas, nejspíš.
opakuješ se, jak kdy jindy,
snažíš se zavděčit, ale marně.
stále pláčeš pro stejnou pravdu,
ale všechno nakonec jednou zvadne.
nespi v nich tak moc.
ČTEŠ
kdo ví.
Poesíakdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
