zhasla jsem světlo,
prý jsem součást novodobýho směru.
špatný slova mezi záhony,
přeleju je více, ať mají z čeho žít.
dlouhý svetry, zahřejí mne,
jen ne na duši,
natož na bolavém srdci.
jsem stvorena z prachu,
živa z tvýho dechu,
přitom uvnitř ani květ.
jsem živa vůbec?
obkroužíme svět a nevrátíme se zpátky,
protože se nám nechce.
nechci tě,
i když si kvůli tobě stejně zítra umyju vlasy
a budu to opakovat, protože na nic jiného nemám.
nemám šanci
cítit.
uvězněna v modlitbě,
růžence kolem rozházeny ve směru
tvých hodinových ručiček,
jsem mimo.
derealizací se řídím, protože mě ovlivňuje,
ani na omyl nepustí se cesty,
periodický tabulky,
štosy papírů bez významu.
jsem tu vůbec správně?
nevím si rady.
hledám se v chůzi po cestách bez smyslu.
derealizací ovlivněna,
přijdu si jako nikdo, jen v zrcadle prázdný odraz.
ČTEŠ
kdo ví.
شِعرkdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
