noc probouzí něco, co ve dne spí,
opitý půlnocí líbat se pod náporem
na oltáři u svatý lucie a ještě dál,
budem hledat něco, co je starší
než je čas.
ta nepřímá harmonie,
nutí mne se smát
a ve chvilce začínám plakat
možná pro věci, který nejsou
zas tak důležitý, když se ohlídneš
a zjistíš, jaký svět je,
jinačí než byl a jinačí než bude.
noční můry jsou jen dobrý záminky,
ale já fakt nemůžu spát.
možná se jenom bojím ztratit se
ve snu, který není zrovna
nakloněný pravdě
a pak líbám lidi, který za to nestojí,
dostat se do zapomnění
kam zmizelo to vše, čím jsme si byli.
kdyby ten polibek byl aspoň od mozkomora, stál by za to.
bolí to a to si nepřijdu tak opilý.
ani né tak nocí než tou nekvalitní
vodkou.
pardon, byl to vlastně rum.
a stál pár stovek.
vlastně jenom jednu, abych byl upřímný.
a nebyly to moje peníze.
ne tak úplně.
všechno se mi propadá pod dotekem
mých dlaní
a mizí to někam, čemu se říká
minulost.
stále se k tomu vracím, já vím,
jenom to bolí a brzdí kroky,
vpřed i vzad,
to je jedno,
a možná mně ne,
ale já jenom nechci aby to poslední
zůstalo jenom v nás.
//
jsem uprostřed skoro vyhoření.
nevím, o čem psát, co psát,
jsem v hajzlu.
ČTEŠ
kdo ví.
Poesiakdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
