omdlení za každým pohybem
jak ve stínu, přijdu si pronásledován.
spánkovej deficit,
moc krátkej,
ani kofein nerozšířil
moje periferní vidění,
natož sílu a chuť.
jsem uprostřed opovržení,
ale co mám dělat,
když dveře ven nacházím těžko
a kroky se podlamují,
protože to možná není to,
kam bych chtěla jít.
chci zůstat, jen na chvíli,
ale můžu snad,
když začínám být zklamáním.
pod tíhou okamžiku se můžeme
začít prát,
aby to nebyl další krok do pekla,
když právníkem mám se stát,
ale nejsem stejnej viník jako ten,
koho mám obhajovat?
já vlastně neumím ani lhát,
natož věřit těm,
kterým věřit nechci.
jsem promočená celá
od bolesti
a jsem sama, jako vždycky,
když tu nemám toho, koho
tu mít mám, i když proč
bych měla mít.
chodím bez jednoho nehtu
a roztrhaný kalhoty si nezašiju
ani v zimě,
protože mám ráda starý věci.
jsem jedna velká zoufalost,
ale i tak v tomhle chaosu
stále žiju.
ČTEŠ
kdo ví.
Poetrykdyž sladký světy, zapadly za hustou mlhou dnešní půlnoci, pozitiva nabírají v životě obrátky a nedávají nám moc času na splátky. tma zahřála poslední kousky světlý zimy a nám už v dlaních zbyl jenom prach. v hlavě u nás strachy tkví, zda o...
