Bonusovky

47| Alessandro, Simon & Chris

Alessandro popadl Hazel do náruče, protože měl pocit, že se za chvíli zblázní, jestli se zastaví u dalšího barevného listu. Na zemi jich bylo snad milion, nepotřebovali se zastavovat u každého. Jeden jí teda dal do ruky, aby si měla s čím hrát, a zrychlil. Už tak měli zpoždění.

Když došel na místo srazu, Chris, Simon a jejich děti tam už stály. Tedy, ne všechny, jelikož malá verze Simona jménem Oliver na poslední chvíli onemocněla, a tak vzal letos s sebou jen Caroline.

"Ten kostým je to jediný, proč ti odpustím, že jdeš pozdě," prohlásil Simon, když se blížil. "Jen nevím, jestli ti to prominou tihle dva," kývl na děti.

Caroline a Nicky stáli vedle sebe oblečeni jako princezna a klaun. Simon byl za prince, Chris taky za nějakého šaška. Alessandro se ušklíbl, když uviděl, že i tenhle rok to s Hazel zkrátka vyhráli, alespoň originalitou. Hazel poslední dobou milovala pohádku Ratatouille, a tak jí s Leem sehnali na poslední chvíli myší kožíšek, ouška a nakreslili jí chloupky a fousky. Alessandro byl za kuchaře i s obří vařečkou v ruce a jelikož věděl, že Hazel stejně bude mít půlku času v náruči (byly jí skoro tři roky a bylo mu jasné, že toho tolik neuťape), byl to ideální kostým.

Dřepl si před Caroline a Nickyho a Hazel položil na zem, ta se k němu stejně ale hned přitulila. "Přijměte mou omluvu, královská výsosti a dvorní šašku." A vytáhl jejich nejblíbenější sladkosti.

Caroline bylo šest, Nickymu sedm. Byl to Alessandrův teprve druhý Halloween s nimi, přesto si moc dobře zapamatoval, nad jakými sladkostmi minulý rok nejvíce vyšilovali.

Chris nad ním si odfrkl. "Úplatky."

Alessandro se narovnal a podal čokoládové tyčinky i tátům. "Ať nejste mrzutí." 

"Utíká ti dítě," odvětil Simon místo toho, aby si tyčinku vzal. ALessandro se rozhlédl kolem sebe, ale opravdu, Hazel nestála vedle něj. Místo toho se vydala doprostřed trávníku sbírat další listy. "Ale no tak," zakňučel spíše pro sebe a šel ji popadnout.

Při tom uslyšel Nickyho, který zamžoural na grafitti nápis kousek od nich. "Do-pr-de-le-" začal číst pomalu a Alessandro se musel uchechtnout, když uviděl Chrisův vyděšený pohled.

"Nicky, nesmíš číst takový věci!" vyhrkl a otočil ho zády k nápisu.

"Ale táta říkal, že mám číst vše, co vidím, ať procvičuju a čtu za chvíli jak on!" bránil se.

"Nápisy na ulici bych vynechal," zamumlal Chris. Simon i Alessandro měli co děla, aby nevyprskli smíchy.

Dokud se neozvala Caroline. "Tati, co to znamená do prdele?"

Simon vytřeštil oči. Zacpal Caroline uši a pak zamumlal: "My jsme dneska v prdeli. To vyslali ty pravý."

"Já jsem v pohodě," prohlásil pyšně Alessandro, zatímco držel Hazel za ruku. Raději ji pouštět už nebude.

Simon na ni ale shlédl a uchechtl se. "Tvé dítě olizuje špinavé listy ze země. Vážně jsi v pohodě?"

Trhl hlavou zrovna ve chvíli, když se Hazel povedlo nacpat část listu du pusy a sklonil se k ní tak rychle, že i jeho protéza tak trochu zasténala. "Ne, Hazel, to nesmíš-"

"Tvoří si imunitu!" ozval se Chris. "Není to dobře?"

Simon se začal hlasitě smát.

Alessandro byl přece je pediatr, věděl, že svět se nezboří a i kdyby se něco stalo, s Leem by cokoliv podchytili brzo. Vždy si říkal, že jestli bude mít jednou děti, v tomhle bude moct být v klidu. Jenže realita byla taková, že byl pravý opak, protože tehdy nevěděl, jaké je to cítit rodičovskou lásku a ten strach o vlastní dítě si nedokázal ani zdaleka představit.