Bonusovky

53| Connor & Ryan III.

Connor seděl na pláži, pohled nepřímo zabodnutý v oceánu před ním, zatímco se naprosto ztrácel ve svých myšlenkách. 

Byl poprvé v Thajsku, jeho vysněná dovolená s Ryanem na tři týdny. Byl to jejich třetí den, konečně se nějak vzpamatovali s jet lagu a zvládli tak nějak normálně fungovat. Jejich ubytování, malý ale luxusní hotel, měl vlastní soukromou pláž, a tak se rozhodl z ní vytěžit maximum.

Až na to, že nedokázal přestat myslet na to, co musel kvůli němu Ryan obětovat. To jeho sestra zveřejnila jejich vztah. To kvůli němu se Ryan musel vzdát kapitánské pozice, jeho snu. 

Občas se ztratil v myšlenkách tak moc, až ucítil slzy. Ryan mu mohl opakovat milionkrát, že nic z toho není jeho chyba, jeho hlava ale nepřestávala. 

Nevěděl, co se dělo na internetu. Po tom, co se to všechno stalo, oba si vypli upozornění a na sociální sítě nechodili. Telefon používali prakticky jen na mapy po Thajsku a komunikaci s rodinou.

Uslyšel za sebou kroky, a tak si i teď otřel oči. Když se otočil, Ryan šel směrem k němu s dvěma čerstvými smoothies ze stánku vedle hotelu, na kterých byli závislí od prvního dne. Natáhl se pro jedno a jakmile si Ryan sedl a Connor se natáhl pro děkovnou pusu, Ryan sebou cukl. Pak se uvolnil a uchechtl se. "Stále je to nezvyk," zašeptal, než mu tu pusu opravdu dal.

Connor se pousmál, protože moc dobře to chápal. Měli za sebou půl rok naprostého skrývání se, kdy si mohli vyjadřovat náklonnost jen v bezpečí jejich bytů nebo hotelových pokojů, tohle bylo zkrátka něco úplně nového. 

Usrkl si svého smoothie, opřel se hlavou o Ryanovo rameno a zavřel oči. Užíval si fakt, že se už nemusí na veřejnosti skrývat a může je vidět naprosto kdokoliv. 

Connor si ani neuvědomil, o kolik víc se toho může o člověku dozvědět. Šlo o ty detaily, kdy spolu byli na veřejnosti, něco, co si myslel, že ještě několik let nepozná. 

Šlo o to, jak často ho držel Ryan za ruku, něco, co by od něj asi úplně nečekal. O to, jak často fotil, nejen ho, ale i oba dohromady, aby měli přece vzpomínky. 

A naopak, o to, jak mu Connor teď už mohl dát pusu opravdu kdy chtěl, což vedlo k otázce z Ryanovi strany, jestli se něco stalo, že ho tak bombarduje polibky a jeho odpověď byla jednoduchá - ať si zvykne, protože tohle byl on, když se nemuseli skrývat. 

Bylo to krásné, ne že ne, ale Connor se nedokázal zbavit toho pocitu viny. 

Čehož si Ryan samozřejmě všiml.

O dva dny později šli na vyhlídku nad městem, tip, který dostali od místní majitelky restaurace, ve které byli den předtím. Byla to stezka do kopce po trasách, kde se místy možná i báli trochu o život, ale aspoň to nebylo turisticky vyhlášené místo, kde se nedalo ani hnout. Potkali tak jednoho člověka každých pět minut. 

Connor moc nemluvil. A to bylo to, čeho si Ryan všiml. 

Nachomýtl se vedle něj, i když Connor šel tři kroky před ním půlku cesty, jelikož stezky byly úzké. Uprostřed ničeho Connora zastavil a podíval se mu zpříma do očí. "Co se děje, Connore?" zeptal se přímo.

Lehce našpulil pusu. "Co by?"

"Jsi naprosto ztracený ve své hlavě. Tak nějak už od začátku," odpověděl. 

Myslel si, že je více nenápadný, ne že ne. Ryan ho držel za obě ruce zrovna ve chvíli, kdy se kousek od nich objevil nějaký další pár a on měl nutkání se vyvléct, než si uvědomil, že nemusí. Uhli jim a počkali, až projdou.