Bonusovky

45| Jonny & Nick

Jonny se nervózně zhoupl na špičkách a nakonec zazvonil dřív, než by si to stihl ještě rozmyslet. Pak v sobě zadupal to nutkání utéct a raději se pořádně narovnal. Usmál se.

Byl to Mateo, kdo dveře otevřel, jeho pohled překvapený. "Ahoj, Jonny. Co ty tady?"

"Je doma i Chris? Můžu s vámi mluvit?"

Mateo byl ten úzkostlivý táta a šlo vidět, že Jonny ho rozhodil už teď. Nejspíš si hned představil, že se něco stalo Nickymu nebo že mu Jonny něco provedl, a tak rychle dodal: "Nic špatného se nestalo. A teda, snad ani nestane."

Mateo nepatrně přikývl a ustoupil. "Pojď dál, Chris je v kuchyni. Nicky je ve škole?"

"Jo," přitakal. Přece jen spolu už rok a půl bydleli v menším bytě blíže centru a tak byl najednou Jonny ten, co věděl do detailu, kde se Nicky nachází. A proto bylo o to divnější, že se tady Jonny sám ukázal.

Vešel hlouběji do domu a přivítal se s Chrisem, který očividně hned pohledem hledal i Nickyho. Jonny stáhl rty do úzké linky. "Chtěl jsem s vámi mluvit o samotě."

"Stalo se něco?" zeptal se hned Chris.

Jonny zavrtěl hlavou. "Můžeme si sednout?"

Mateo i Chris se posadili na sedačku, Jonny pak do křesílka kolmo k nim. Najednou se začal vyhýbat jejich očnímu kontaktu, protože teď už z toho nešlo vycouvat. Teď už se vážně zeptat musel.

Otřel si dlaně do kalhot, nadechl se a začal: "Nejde o nic špatného, alespoň doufám. To záleží na tom, jak budete reagovat." Odvážil se na ně krátce podívat. "Já jen... asi jsem v tomhle trochu tradiční, nevím, ale přijde mi to minimálně jako slušnost, protože vím, jak jste si s Nickym blízcí."

Možná se mu to jen zdálo, ale přišlo mu, že Chrisovi nepatrně cukl koutek rtů. Definitivně mu došlo, proč Jonny přišel. A náznak úsměvu, to byla hned dobrá reakce, ne?

Zatnul pěsti, zavřel oči a vydechl: "Chtěl bych Nickyho požádat o ruku."

Kupodivu se nezbořil svět, když to vyslovil.

Chrisův úsměv se jen rozšířil, Mateo se zatvářil překvapeně, ale nezdálo se mu, že negativně. Každopádně začal mumlat dál. "Jen jsem se chtěl ujistit, že s tím nebudete mít problém. Miluju Nickyho a slibuju, že se o něj postarám, jak jen bude v mých silách-"

"Nemusíš být tak nervózní, Jonny," vložil se do jeho monologu Chris. Krátce se podíval na Matea, než prohlásil. "Samozřejmě, že nám to vadit nebude. Nedal si nám nikdy důvod, abychom byli proti, snad sis nemyslel, že je tady možnost, že bychom řekli ne?"

Jonny si vzpomněl na to, jak jeho bývalá kapela Nickyho zdrogovala na začátku jejich vztahu, ale nahlas nic neříkal. To byl docela přešlap. "Spíš jsem si říkal, jestli vám to nebude připadat brzo."

"Jste spolu kolik, skoro pět let, ne?"

Přikývl. "Ale Nickymu je teprve dvacet tři, tak... jen jsem měl v hlavě takového brouka."

Znovu si otřel dlaně do kalhot. Proč se tak potil?

Mateo se taky pousmál, pak konečně taky promluvil. "Myslím, že mluvím i za Chrise, když řeknu, že my budeme jen rádi, že konečně budeš oficiálně rodina."

Kdyby měl v tu chvíli Jonny před sebou zrcadlo, uviděl by na sobě, jak se mu rozzářily oči. Úlevou vydechl. "Děkuju. Děkuju moc."

Chris se postavil a naznačil mu rukama, ať ho jde obejmout. "Pojď sem, prosím tě."