Bonusovky

48| Marco & Carter IV.

Carter vyjeveně koukal na e-mail, který právě přišel, a tak trochu nemohl uvěřit tomu, co četl. Na tenhle e-mail totiž čekali poslední dva měsíce.

Vzhlédl, ale kolem něj vládl chaos. Do Vánoc zbývaly dva týdny a lidé v obchodech zkrátka šíleli, ještě k tomu v New Yorku, kam s Marcem odjeli na prodloužený víkend. Snažil se ho pohledem v obchodě se vším možným najít, ale nejprve se mu to vůbec nedařilo.

Pak ho konečně zahlédl u nejrůznějších váz, které pravděpodobně stály ranec. Vydal se k němu.

"Nemáme žádnou pěknou vázu, všiml sis toho někdy?" zamumlal Marco, když došel. Samozřejmě netušil, že Carter zrovna dostal e-mail, který jim doslova změnil životy. "Co takhle-"

"Tady je to mimo naši cenovou kategorii," uchechtl se Carter. Koukl na jednu z váz. "Tolik za vázu fakt nedám."

"Válíš se v penězi od Raye, mohl bys udělat manželovi radost," zamumlal uraženě Marco a Carter se usmál hned ze dvou důvodů. Zaprvé, usmál se nad tím označením manžel, protože si stále nezvykl. A za druhé, měl v kapse doslova eso, co se radosti týkalo.

Nechtěl mu to ale říkat uprostřed předraženého a přecpaného obchodu. "Jdeme na jídlo. Platím," prohlásil. 

Marco se k němu na patě otočil. "A na to já slyším."

Prokličkovali tedy mezi všemi těmi lidmi ven, kde se konečně mohli nadechnout čerstvého vzduchu. 

"Vzal bych to kolem stromu, ať se na něj naposledy kouknem, a najdeme nějakou restauraci za ním směrem k hotelu, co ty na to?" navrhl hned Marco a Carter přikývl. Až budou u stromu, řekne mu to, rozhodl se. Tam to bude pěkná vzpomínka. 

Marco ho tedy automaticky chytil za ruku, jelikož byl přesně ten typ člověka, co si odmítal vzít rukavice, ale pak mu byla zima, a tak většinu dne chodili tak, že jednu ruku měl vraženou v kapse, druhou držel Cartera a téměř drkotal zuby. Carter mu už několikrát zopakoval, že je zkrátka nepoučitelný. 

Cestou se bavili o jejich plánech po Vánocích, které samozřejmě měli v plánu strávit spolu. Museli pak ale objet rodiny jich obou, sejít se i s přáteli, a tak začali zvažovat, jak to udělají, a na kdy pozvou Adriana, Hazel, Flavia a Isaka na nějaké to vánoční přátelské posezení.

Když došli k vánočnímu stromu, Marco ho hned ještě zatáhl ke stánku s punčem. Carter na něj chuť neměl, a tak jen koupil jeden Marcovi, který se hned začal pokoušet párátkem napíchat plovoucí ovoce. 

Carter se nadechl. "Musím ti něco říct."

Marco k němu trhl pohledem. Carter si uvědomil, že zněl asi více nervózně než plánoval. "Jestli se chceš rozvést, dopředu varuju, že to odmítám a klidně se budu tahat po soudech. Uhm, za tvoje peníze. Já jsem chudý jak kostelní myš."

Carter se tlumeně zasmál a protočil očima. "Nemysli hned na nejhorší, proboha."

"To tys to řekl, jako bys šel na popravu," odvětil Marco a pak sklopil pohled. "A taky jsi mi dneska ještě nedal pusu. Beztak se něco děje."

Nakrčil obočí. "Víš, že jsi občas jako dítě?" nadhodil, ale nečekal na Marcovu reakci. Dal mu dlaně na ty zčervenalé tváře, aby ho zahřál a jemně ho políbil. Marco se do polibku usmál. "Ale myslím," pokračoval pak, "že díky tomu budeš za devět měsíců skvělým tátou."

Marco se odtáhl a zmateně na něj zamrkal. "Počkej, cože?"

"Dostal jsem ten e-mail," řekl potichu. Ucítil slzy. "Umělé oplodnění konečně bylo úspěšné."