Goodbye

5- ,,Jsem v pohodě!"

,,Jsi opravdu v pohodě?" zeptal se po několikáte. Už mi to lezlo na na nervy. Prvních pět minut v autě bylo v pohodě, ale jakmile jsme se blížili k domu začaly otázky typu 'neudělal ti nic? ,'je ti dobře?', 'Jsi v pořádku?'
,,Je mi fajn," odsekla jsem, ikdyž to nebyla pravda. Půl roku se mu vyhýbám a daří se mi to. Teď přijdu na trénink a jako naschvál tam je. Gray mi řikal, že na tréninky pěkně kašle, takže jsem si myslela, že určitě nepůjde na nepovinný.

Grayson zaparkoval před garáží a já beze slova vyšla. Ignorovala jsem mamky otázky jak bylo na tréninku a bez pozdravu jsem vyběhla schody. Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla je.
Svalila jsem se na postel a zachumlala se k plyšákům.
Najednou na mě padla únava a já během minuty usnula.

Ocitla jsem se v tmavé chodbě, kde svítilo pouze slabé umělé světlo z pod dveří. Kde to sakra jsem?

Chtěla jsem otevřít dveře, ale rukou jsem pohnout nemohla.
V tu chvíli se přede mnou otevřeli  dveře a já uviděla pár chlápků, který seděli u velkého kulatého stolu a toho kluka z minulého snu, jak stojí přede mnou s děsivým úšklebkem. Znovu jsem si všimla jeho tetování, které bylo nějak divně zkroucené a určitě pokračovalo dál, než jen na rameno.
,,Á, slečna Greenová. Už jsem na tebe čekali," všichni se chladně zasmáli a mě přejel děsivý mráz po zádech. Měla jsem z nich špatný pocit.
,,Co-co ode mně chcete?" špitla jsem potichu, protože jsem se bála, že když promluvím víc nahlas stane se něco špatného. Všichni se na sebe s úšklebkem podívali a ten kluk s tetováním se na mě se hraným soucitem v očích podíval.
,,Tvojí smrt," řekl jednoduše a pohladil mě po tváři. Cože chtějí? Ale proč?
A jakto, že v tamtom snu mě zachránil a teď mě chce zabít?
,,Ale, já. Já nic neuděl-," dva prsty mi přejel po rtu a chladně se zasmál.
,,Kdybys jen věděla," silně do mně strčil a kolem mě se všechno začalo rozmazávat.

S trhnutím jsem se posadila na postel a rozdýchavala tu noční můru. No spíše denní.

,,Mio, zlatíčko. Jsou čtyři hodiny, měla by ses připravit. Za půl hodiny tam máš být," zaklepala mamka na dveře a já si úlevně oddychla. Sen, jenom sen. 

,,Jasně mami. Za chvilku jsem dole," odpověděla jsem a setřela si pot z čela. Nedávalo mi nic z toho smysl. Nejdřív mě zachrání, teď mě chce zabít. Asi mám jen bujnou, dost bujnou fantazii.
  Vstala jsem a v koupelně se odlíčila. Převlékla jsem se do sportovního oblečení a rozčesala si vlasy, které jsem nechala zatím volně spadnout na ramena. Vzala jsem si sportovní tašku ve které jsem měla už připravené věci a dala jí před dveře. Zaťukala jsem na Grayovi dveře a nečekala, než se ozve dále.

,,Bráško, že by si mně prosím odvezl na trénink," poprosila jsem ho s pohledem umučeného štěněte a on přikývl. Radostně jsem vypískla a seběhla s taškou schody dolů, kde jsem se obula a vyšla k autu. Po chvilce jsem si nasedla do auta a a připoutala se. Gray za chvíli přišel a vyjeli jsme.

,,Mio, víš, že mi nedělá problém tě vozit, ale měla by sis už koupit auto. Klidně ti ho koupím, ale nebudu tě vozit věčně," řekl a já přikývla. Už delší dobu jsem nad tím přemýšlela. 

,,Děkuju Gray,"
Řidičák už mám udělaný, ale na auto si pořád šetřím. Konečně jsme přijeli k velké hale. 

 Na rozloučenou jsem mu ještě zamávala a on odjel. Upravila jsem si svoje černé tílko s velkými průramky pod kterýma, jsem měla duhovou sportovní podprsenku.
Vydala jsem se směrem ke vchodu do haly. Odemkla jsem si, protože teď v hale nikdo nebyl a šla k šatnám, kde jsem se zula a zůstala bosa. Svázala jsem si vlasy do chaotického drdolu a doufala, že dnešek už nebude tak hrozný. Jenom díky těmhle tréninkům a každodennímu běhání se udržuji v kondici. 

Přehodila jsem si přes rameno svojí svítivě oranžovou tašku adidas a prošla šatnou až do obrovské tělocvičny, kde bylo opravdu hodně náčiní. Vždycky jsem strašně moc milovala kladinu!
Tašku jsem si hodila do spodní řady hlediště a vytáhla si z ní ven mojí modrou flašku.
Trochu se napila a šla pomalejším krokem k velkému placu, kde se vždycky rozvičuji.
,,Ahoj Mio," zakřičelo na mě pár holčiček, které zrovna přišly. Mávla jsem na ně a naznačila ať si odloží tašky a jdou za mnou.

,,Počkáme na ostatní a potom vám řeknu co budeme dělat, ano?" řekla jsem jim a nuceně se na ně usmála. Byla jsem tak  naštvaná na Ashtona.

Všechny přikývly a sedly si na zem a začaly se bavit.
Najednou jsem uslyšela chraplavý smích, který patřil asi tak stejně starému klukovi, jako jsem já.

Vzhlédla jsem ke dveřím a uviděla malou Anne, která držela za ruku hodně vysokého kluka.

Věděl o sobě, že je přitažlivý. Celé jeho postavení těla, sebevědomě zdvihnutá hlava a egoistický úsměv na tváři dával jasně najevo, že si byl moc dobře vědom, že strhuje veškerou pozornost.

,,Mio, pojď sem prosím," zavolala na mě Anne a mávla rukou směrem k nim. Sebevědomě jsem vstala a přišla k nim. Viděla jsem už zdálky,jak si ně celou prohlíží.  

,,Ethane, tohle je Mia, moje trenérka a Mio tohle je Ethan, můj brácha," usmála se a zatahala ho za ruku.
Natáhl ke mně ruku, ale já jí nepřijala. Nechci s ním mít nic společného.

With Love, Lenn :)