Goodbye

45- ,,Vy?!"

Nechtělo se mi poté už chodit mezi lidi. Ethan to pochopil a proto jsme teď na jejich zahradě. Lépe řečeno na houpačkách, které tu jsou postavené, jen kvůli Anne. Dřevo bylo příšerně promrzlé. Dlaně, které jsem měla obmotané kolem studeného železa, mě pálily a od pusy mi šla horká pára, která se vždy během okamžiku vytratila. Ale já to nevnímala. Soustředila jsem se pouze na těsné teplo, které proudilo z osoby sedící na druhé houpačce. Zima jako by se najednou vytratila z mysli a já dokázala vnímat, jen jeho.

I přes chlad, který se mi každou vteřinou zabodával víc a víc do morku kostí, jsem nechtěla pokazit tuhle chvíli a jen tak odejít do tepla. Oba jsme jen v tichosti přemýšleli. Každou chvíli jsem vracela pohled na jeho profil. Nedalo mi to. Fascinoval mě.

Ostré čelisti, který mi připomínají ostří nože, zasněné průzračně modré oči, které jsou zapíchlé do noční říjnové oblohy, vystouplé žíly na jeho krku, které přímo křičí o sáhnutí. Tohle všechno jsem viděla vždy, když jsem se na něj podívala. Avšak, když jsem tentokrát svůj pohled stočila na jeho obličej, strefila jsem se přímo do jeho očí, ze kterých vyzařovalo mírné pobavení, které zakrývalo ještě jeden pocit. Nemohla jsem ho rozpoznat. Skrýval ho, až moc dobře.

,,Mio, vážně bychom měli jít dovnitř. Je pod nulou a tohle neprospívá ani jednomu z vás," hloubka jeho hlasu, jako by prostřelila celé ticho. Jako nečekaný šíp. Už jsem mu chtěla dát za pravdu, ale poslední věta mě zarazila. 'Tohle neprospívá ani jednomu z vás'. Z VÁS. Jak ví o dítěti?!

Šokovaně jsem pootevřela pusu a nechápavě se na něj dívala.
On byl ale zcela klidný. Přistoupil ke mně blíž a usmál se.
,,Máš krásně kulaté bříško, zlato," šeptl. ,,Dlouho bys ho přede mnou neschovala."

*****

Už jsem se zmínila, že mají v domě krb? Ne? Já to taky nevěděla. Přesunuli jsme se dovnitř a protože jsme byli oba zmrzlí až na kost, Ethan zapálil krb. Řeknu vám, je to ta nejlepší věc v tomhle domě. Teplo, které procházelo každou žilou v mém těle, mě příjemně hřálo. Ale nebyla jsem si jistá, jestli mě víc hřál Ethan, nebo krb. Ruka, kterou měl obmotanou kolem mého čím většího pasu, mě držela u něho, jako bych snad chtěla utéct a přiváděla mi horkost do tváří a celého těla.

Tak moc jsem si užívala tuhle chvíli a tak moc si přála, aby trvala nekonečně dlouho. Ticho, které kolovalo celým domem, protože nikdo nebyl doma, každou druhou vteřinu prosekávalo praskání dřeva. Ve chvíli kdy jsem skoro usnula, mě probrala rána hlavních dveřích. Rodiče? Rychle jsem vstala a zmateně se dívala na Ethana. Jeho maminku jsem už poznala. Tedy jestli se setkání na schodech dá nazvat poznáním.

Ten se na mě jen lehce usmál a přitáhl si mě k sobě.
,,Ethane, pozdravuje tě Melissa. Mám ti vyřídit, že bude ráda, když přij-," zarazila se v polovině, když vešla do obýváku. To snad ne? Jak jsem ji nemohla poznat? Vždyť to je ženská, co mě jednou totálně sjela, kvůli lehce pozdnímu příchodu na trénink. Takže museli čekat pár minut dýl, než jsem přišla a tahle ženská mi vyhrožovala, že si bude stěžovat a vyhodí mě. Já věděla, že mi někoho připomíná!

,,No to snad ne. Neříkej mi, že se taháš s takovou courou, jako zrovna ona," co prosím? Pohrdavě ohrnula nos a s nechutí se na mě podívala.

Ucítila jsem, jak se vedle mě Ethan celý napnul a ruku mi začínal drtit. Zrychleně dýchal a vsadila bych se, že má rozšířené zorničky.

,,Prosím? Kdo je tady u vás coura?" stejně lhostejným hlasem jsem se bránila. Co mě má co osočovat?!
,,Ty, miláčku. Ten spratek co v tobě roste nebude o nic lepší, než otec. Vsadila bych krk, že ten se kterým ses nechala zbouchnout, byl určitě nějaký feťák, co? Nebo si snad potřebovala penízky a jiná možnost, než ojet nějakýho nechutně bohatého chlápka nebyla?" zlost se ve mně totálně vařila. Jak se opovažuje mě takhle nazvat, když vůbec netuší jak to bylo?!

,,Proč tak mlčíš, zlatíčko? Mám pravdu, co? Prostě si jen obyčejná děvka a já si nepřeji, aby ses tahala s mým sy-."

,,Tak dost, kurva," přerušil hlasitým výkřikem svojí matku. Tak moc jsem mu děkovala, že jí skočil do řeči a ukončil tyhle kecy.
,,Dávej si pozor na jazyk," sykla jeho matka s výhružně ukazujícím ukazováčkem.
,,Ne. Přestaň do Mii takhle jet. Absolutně nic nevíš. A dovol abych ti ujasnil jednu věc," pustil mou ruku a obmotal mi ji kolem pasu, čímž jsem na něm byla doslova natisklá.

,,,Je mi úplně u prdele, že si něco nepřeješ. Musíš respektovat moje soukromí. Jsem dospělý, takže mi nemůžeš diktovat život tak, jak si ty přeješ. S Miou chodit budu a to, že s tím nesouhlasíš, mi srdce netrhá. A to, že je těhotná? Tím líp, alespoň můžeme rodinu založit dřív," s posledním slovem, mě doslova odtáhl z obýváku do jeho pokoje. Ty slova tak hřála. Všechno co řekl.  'Alespoň můžeme založit rodinu dřív' , 'S Miou teď chodím' tohle všechno mysli vážně? Přece si nemůže zničit život tím, že se usadí a bude se starat o prcka. Tohle mu přece dovolit nemůžu! 

All love, Lenn.