Goodbye

42-,,Jak jako odstěhovala?"

 (P.a. Předem se chci omluvit, že začátek dílů je trochu víc sprostý, takže pokuď s tím někdo má problém prostě to přeskočte :) Přeju příjemné čtení:) )

,,Takže zaprvé. Jmenuje se Flynn Morgan," vyprskla jsem do smíchu.
,,To se jako vážně jmenuješ jako Samara?" ani jsem to skoro nedokázala říct, protože smích mi to nedovoloval. Břišní svaly mě bolely a to jsem se smála jen chvíli.

,,Haha, jsi vtipná Greenová," protočil oči a svalil se znovu vedle mě, ale tentokrát o kousek dál. Pořád to bylo, ale pěkne nepříjemné.
,,Jo, za to ty jsi nudnej," mrkla jsem naoplátku já a odsunula se od něj dál.
Flynn mě začal pěkne štvát. Jak může být tak sebestředný kretén?!
,,Ashton chce dítě, to znamená že chce tebe. Nevíme čeho všeho je schopný, takže mě napadlo, že by nám mohl tady Flynn pomoct," jak vůbec ví, že Ashton chce to dítě? Oni s ním snad mluvili? A jak vůbec ví, že po mně jde?
A jak by sakra zrovna on mohl pomoct?!
,,Jak chce jako on pomoct?" počkat na tohle už jsem se ptala přece.
,,Budu s tebou šukat, krásko," cože?!
,,Co to má doprdele bejt?" vyjekla jsem a vystřelila s pohovky jako šíp. Vyděšeně a zároveň neskutečně naštvaně jsem si prohlížela Flynna. Co si to sakra dovoluje?!

,,Klid Mio. Nebude s tebou šukat. Jen budete předvádět fake vztah, aby se snížila možnost, že tě unese, když budeš někdě sama. Budete spolu pořád. A tak nebude mít šanci tě unést," no to jste se kurva asi zbláznili, ne?
,,Tak to si jděte do fejkovýho vztahu samy, protože mě do toho nezatáhnete," rozkřikla jsem se po celé místnosti a obrátila se zády k nim. Chtěla jsem už domů.
Najednou jsem ucítila zadku štiplavou bolest. Dělá si..
Rychlostí blesku jsem se otočila a vlepila tomu kreténovi pořádnou facku.
V životě s ním nebudu chodit.

,,Nicku prosím můžeš mě zavést domů?" zase se jeho smích rozlehl přes celou místnost. Co je tady zase vtipného?!
Chtěla jsem mu něco říct, ale tím že mu budu pořád odpovídat ho jen povzbuzuju v tomu, aby do mě kecal, takže jsem nic neřekla a jen protočila oči.
,,Jo jasně, jen si ještě něco potřebuju domluvit s Flynnem, takže počkáš chvilku tady, nebo ti mám dát klíčky od auta, že bys počkala tam?" lehce se usmál a já jen nastavila ruce, aby mi hodil klíčky. S tím egoistickým kreténem se už bavit nechci.
Jakmile se dostaly jeho klíčky od auta do mých rukou, rychle jsem se otočila a bez rozloučení odešla. Fajn, možná to bylo trochu neslušné, ale copak on ví, co znamená vychování? Pochybuju.
Svižnějším krokem jsem se dostala přes chladké uličky z budovy a rychlým tempem nasedla do auta. Děsilo mě to tu. Zchátralé až zbořené 'domy' mi naháněly hrůzu a to ticho, to mrtvé ticho bylo příšerné.
Na zkrácení chvíle jsem si zapnula rádio a naladila libovolnou stanici. Z kapsy jsem si vyndala mobil a zkontrolovala, jestli se po mně neshání. Nic kromě jedné zprávy od Graysona, mi Iphone neukazoval.
'Přijeď prosím domů. Potřebuju tě vidět'
Jednoduchá zpráva, ze které bylo však vše jasné. Definitivně jasné. Musím se vrátit domů.
Ta hodina čekání se zdála přímo nekonečná. Ani není divu, že jsem po necelé půl hodině usnula a vzbudila se, až když nastupoval Nick do auta.
,,Promiň, nevěděl jsem, že se tak moc zdržím," omluvným pohledem se na mě na chvíli podíval. Za necelou minutu jsme už jeli z téhle ohavné čtvrti. Proč vůbec 'žije' tady?!
,,Nicku?" bylo toho tolik na co jsem se ho chtěla zeptat. Ale ve chvíli kdy se na mě na pár sekund podíval a zase vrátil pohled k vozovce, jsem ztratila všechnu řeč. Jen jsem zakroutila hlavou a lehce se usmála. Během chvíle jsem o sobě už nevěděla.
Už abych byla doma. Jenže to jsem nevěděla co mě bude čekat tam.

**

Jakmile jsem otevřela dveře od domu, okamžitě mě do nosu uhodila příjemná vůně koláče. Mamka peče. Zavřela jsem za sebou dveře a zula boty. S Nickem jsem se domluvila, že se mi zítra přiveze všechny věci, co jsem si u něj nechala.
Trénink holčiček jsem už nestíhala, takže jediné po čem jsem teď toužila bylo obejmout bráchu a vlézt si do pořádně horké sprchy.
,,Zlato, jsi doma," hlesla mamka. Se slzami v očích se na mě jen dívala, než mě ukryla v mateřském objetí. Konečně doma. Když mě pustila, usmála se na mě a zastrčila mi pramen vlasů za ucho, jako to dělala, když jsem byla malá.
,,Jsem tak moc ráda, že si se vrátila. Strašně si nám chyběla," přitáhla si mě k sobě za temeno hlavy a věnovala mi mlaskavou pusu na čelo.
,,Kde je táta?" zeptala jsem se tichým hlasem.
,,Musel odjet na pracovní cestu. Však to znáš," mávla rukou a naznačila, ať za ní jdu.
,,Promiň mami. Chtěla jsem si jít hned lehnout," omluvně jsem se na ní podívala a během chvíle byla nahoře.
Už jsem vztahovala ruku, abych zaťula na Graye pokoj, ale dveře se samy od sebe otevřely. Ani jsem se nevzpamatovala a ocitnula jsem se v bráchově objetí.
Bože tak moc mi tohle chybělo!
,,Grayi," šeptla jsem mu do ramene, které jsem silně tiskla.
Konečně.

Jedním tahem mě zatáhl do jeho pokoje a zavřel dveře.
,,Grayi, mrzí mě to. Strašně moc. Nechtěla jsem aby si kvůli mě skončil v nemocnici. Vážně ne," vzlykla jsem a setřela si jednu horkou slzu z úplně protikladné tváře. Naprosto studené.
Znovu si mě přitáhl do hřejivého objetí a jemně přejížděl po temeni hlavy.
,,Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš. Byl jsem debil, když jsem se šel opít a pak řídil. Tvoje vina to není," konejšil mě. Byla jsem strašně ráda, že jsem konečně doma.
Bez problémů. Když teda nepočítám Ashtona, kterej bude dělat problémy vždycky.
Nikomu jsem nechtěla říkat o tom co má v plánu Ashton, protože jsem to vlastně ani já nevěděla. Prosila jsem o to i Nicka, aby si to nechal pro sebe a pro toho idiota Flynna.
Nakonec jsme skončili na posteli v objetí s filmem. Ten jsem ve skutečnosti ani nevnímala. Poslední dobou jsem pořád přemýšlela nad Sky. Přes tři měsíce se mi neozvala. První asi dva jsem ji bombardovala zprávami, ale tenhle jsem se na to už skoro vykašlala.
,,Graysone?" šeptla jsem do tmavého pokoje. Jen se na mě zvědavě podíval a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla položenou na jeho hrudníku.
,,Ano?"
,,Nevíš něco o Sky? Už nějakou dobu se mi neozvala," vážně jsem nechápala co se s ní stalo.
Zmateně se posadil a nechápavě se na mě díval. Co jsem řekla?
,,Ona ti to neřekla?"
,,Co mi měla říct?" vážně jsem nechápala co se tady děje.

,,To nechápu. Proč by ti to neřekla, když si její nejlepší kamarádka?" jeho obočí se stáhlo k s sobě, čímž vytvořilo nehezkou vrásku.
,,Tak řekneš mi to prosím?" trpělivost mi trochu docházela. A pojem trochu nebyl zrovna ten správný.
,,Odstěhovala se za tátou do Anglie. Nezvládala to s mámou. Však víš, její matka byla alkoholička. Jednou ji prý zbila tak moc, že přišla za mnou řekla mi, že se stěhuje a ještě ten večer odletěla," co prosím?! Jakto že o ničem sakra nevím?
,,Jak jako odstěhovala?" hlesla jsem.  To nemůže být možné. Může to všechno být ještě horší?

Další díl je na světě!:) líbí?:)

With Love, Lenn. :)