Goodbye

6- 'Miinka'

,,Anne běž si odložit tašku a běž za holkama, dneska už nikdo nepřijde," oznámila jsem ji. Ostatní holky jsou buďto někde s rodinou nebo nemocné.
Přikývla a odběhla pryč. Pohledem jsem přejela na Ethana, který si mě prohlížel.
,,Nejsi moc mladá na to trénovat tyhle holky," zeptal se bez zajmu, spíš se zeptal, aby nebylo to ticho, které mi vlastně vyhovovalo.
,,Do toho ti nic není," prskla jsem nepříjemně a šla za holkama.
,,Ja myslím, že je, když mi trénuješ sestru," křikl za mnou, ale já ho ignorovala.

,,Takže dejte si tři kolečka a pak protáhnout," zakřičela jsem na ně a ony poslušně přikývly a rozeběhly se. Možná dám kondiční trénink jindy a dneska zkusíme spíš kladinu.
Jo, to je výborný nápad. Holky neví, proč nezávodím a tak mi to i vyhovuje. Ohlédla jsem se za sebe do hlediště a omylem jsem se potkala s jeho pohledem.
Doslova mě propaloval pohledem.
Už jsem mu chtěla něco říct, ale všimla jsem si že holky doběhly a začínají se rozcvičovat.
Přidala jsem se k nim a pomalu si s nima protáhla celé tělo.
,,Mio, co budeme dneska dělat?" zeptala se zvědavě Anne a já se po ní ohlédla, protože stála za mnou.
,,Půjdem na kladinu a pak možná na trampolinu," ukázala jsem na kladinu a všechny šťastně vypískly. Taky měly rády kladinu.
,,Takže všechny jste rozcvičené?" zeptala jsem se jich a ony přikývly.

,,Každá mi teď předvedete svoji sestavu na mistrák, ano?" zakřičela jsem a každá si stoupla k jedné kladině. Pustila jsem ještě nějakou hudbu a všechny začaly cvičit.
Opravdu byly moc šikovně jen Anne se to dneska moc nedařilo, což bylo opravdu hodně málo kdy.
,,Ann, děje se něco?" zeptala jsem se a zastavila ji ve stojce, kterou právě dělala.
Opatrně sklouzla dolů a seskočil na žíněnku.
,,Jen je mi trochu špatně, nic víc," pousmála se trochu. Šáhla jsem ji na čelo a začala mě pálit ruka od toho jak měla horké čelo.
,,Hej Ethane. Odvez ji domů!" křikla jsem na něj a on spozorněl, když uslyšel své jméno.
Rychlostí blesku přiběhl a starostlivě se na ni podíval.
,,To si ji nemohl nechat doma, když si viděl jak jí je?" prskla jsem na něj hnusně.
Všimla jsem si že jeho modré oči úplně ztmavly vztekem.

,,Neříkej mi co mám dělat!" řekl chladně a odešel společně s Anne.

Chudák holka, já mít za bratra takový monstrum už bych se stěhovala.

,,Tak jo holky, končíme. Vedly jste si skvěle. Tak zase v úterý," zakřičela jsem na ně a ony okamžitě přestaly skákat na trampolíně a rozeběhly se k taškám. Konečně mám padla!

S rozloučením odešly a mě napadlo, že bych si mohla zkusit aspoň pár skoků na podlaze.
Toho jediného jsem se tak moc nebála. Udělám pár skoků, ale pak konec. Nemůžu dál.
Fyzicky bych to zvládla, ale se psychickou je to horší. Protáhla jsem si zápěstí a rozběhla se po podlaze. Odrazila jsem se a udělala hvězdu a přemet vzad.

,,Michelle Green má mezitím nejlepší skóre,když se jí povede hrazda, bude mít zlato a dostane se na olympiádu. Držíme ti palce, Mio," ozvalo se z reproduktoru a já se zhluboka nadechla. Tak jo, teď nebo nikdy. Skočila jsem na jednu tyč a udělala vými(y)k díky čemu jsem se dostala na vyšší tyč. Udělala jsem stojku a z ní do vymi(y)ku, ale nějak  špatně jsem se chytla a pod sebou  jsem ucítila jen tvrdý náraz a výkřik lidí okolo.

  Neskutečně mě bolely záda a ruce. Potom jsem se probudila v nemocnici s úplně vygumovaným mozkem. Jediné co jsem si pamatovala byl tvrdý náraz a potom mi všechno došlo. Promítla se mi v hlavě vzpomínka při doskoku ze salta vzad, neustála jsem to a spadla na zem. Tohle se mi děje pořád, když se snažím udělat nějakej přemet, nebo cokoliv z gymnastiky. Z hlediště jsem uslyšela pobavený smích a ironický tleskot. Otočila jsem se do hlediště a uviděla hnědovlasého kluka s pobaveným úšklebkem.

Co ten tu chce? 
,,Nemyslím si, že takové střevo jako jsi tyy by mělo trénovat moji sestru," posmíval se.
Nevšímej si ho.
,,Vypadni, nemáš tady co dělat," křikla jsem na něj a chytila si hlavu protože mě strašně bolela z toho nárazu. Nic se neozývalo, takže jsem doufala, že konečně odešel.
Bohužel, když jsem ucítila na svém rameni letmý dotyk věděla jsem, že tu sama nejsem.
,,Jsi v pořádku," zeptal se starostlivě. Teď se najednou stará? Ošila jsem se pod jeho dotykem,protože mě pod ním celé tělo nepříjemně brnělo. Co to sakra je?
,,Je mi fajn," odsekla jsem dneska už po druhé. Pokusila jsem se vstát, ale při tom se mi zamotala hlava a málem jsem spadla, ale díky někomu, lépe řečeno Ethanovi, jsem nespadla.
,,Dík," vymanila jsem se z jeho sevření a vstala. Rozešla jsem se ke své tašce ze které jsem vyndala pití a pořádně se napila.
,,Nechceš radši odvést do nemocnice," zeptal se a pohladil mě po ruce. Znovu mi projel celým tělem nepříjemný pocit a já se ošila.
,,Nešahej na mě! Už jsem řekla, je mi fajn. Můžeš jít," řekla jsem naštvaně a on si povzdychl.
Obešel mě a vyšel ven přes šatny. Konečně sama. Vzala jsem tašku a všude pozhasínala. vysprchuju se až doma, teď nemám náladu. Kde se tady vůbec vzal? Neměl náhodou odvést Anne domů?
Zamkla jsem halu a klíče hodila do tašky. Teď už jenom počkat, než přijede můj velmi 'spolehlivý' bratr. Čekala jsem tu už asi patnáct minut a Grayson pořád nikde. To mi mohlo být jasné hned!

Rozešla jsem se směrem k našemu domu a nasadila si do uší sluchátka, které jsem zapojila do mého černého I-phonu. Cesta mi potrvá tak plus mínus půl hodiny, svižným krokem. Já jsem na svižný krok byla ale moc vyčerpaná a unavená takže dorazím domů tak za třičtvrtě hodiny až hodinu. Fakt skvělý.

Najednou mi začal pípat mobil, což značilo že se mi vybil. Výborně.

Nemůže to být horší. Vyndala jsem si sluchátka a s mobilem jsem je zandala do tašky.
Periferním viděním jsem uviděla jak vedle mě jede černý Range Rover s tmavými skly.

Přidala jsem do kroku, protože jsem se bála, že tam bude osoba, která mi zkazila život.

,,Nedělej že mě nevidíš a nastup si do auta," uslyšela jsem chraplavý hlas. Bože, to je možná ještě horší než Ashton! Radši jsem ho ignorovala a zpomalila. Nebudu hnát kvůli Ethanovi. Zrovna kvůli němu ne. Stejnak by mě zajímalo, jaktože zrovna teď když pro mně bratr nepřijel se tu záhadně objeví on a chce mně odvést.
,,No tak krásko, nasedni nebo tu zastavím, zbrzdím celou dopravu a dojdu si pro tebe osobně," ušklíbl se a já obrátila oči v sloup. Jen vyhrožuje. Sama pro sebe jsem se zasmála a protočila oči. Není toho schopný.

Samozřejmě mi ani neuniklo to oslovení.
,,Fajn jak myslíš," uslyšela jsem z auta a potom jen brzdění. Ohlédla jsem se a uviděla jak Ethan vystoupil z auta a kráčel si to ke mně. On to jako fakt myslel vážně? No sakra. Začala jsem utíkat,ale on díky dlouhým nohám u mě byl během chvilky. Přehodil si mně přes rameno a šel směrem k autu.
Kopala jsem, dávala jsem pěstí do jeho zad,ale on ne a ne mě pustit!
Už jsem chtěla začít ječet, ale to že mě posadil na sedačku spolujezdce do jeho auta mně umlčelo. Nejspíš s tím už nic neudělám. Radši jsem se připoutala a otočila hlavu směrem na krajiny, lépe řečeno ulice, abych se nemusela dívat na něj.
Ucítila jsem přítomnost Ethana a uslyšela zabouchnutí dveří od auta.
Už abych vystoupila.
Ucítila jsem tlak na mě bradě, čímž mi otočil hlavu na něj. Snažila jsem se vykroutil z jeho stisku, ale byl silnější.
,,Že by se nám Miinka zlobila," zašišlal na mě jako na malé dítě. Jak že mi to řekl?
,,Takhle mi už nikdy neříkej," prskla jsem nepříjemně a odtrhla se od něj, díky čemu jsem si od něj udělala dostatečnou vzdálenost, která mi vyhovovala. Když už mě pustil, nastartoval a konečně vyjel.
,,A jak tě mám teda oslovovat," zeptal se a bylo slyšet v tónu hlasu, že se usmívá. Nejlepší by bylo, kdyby mě vůbec neoslovoval.
,,Nemluv na mně a nebudeš mě muset oslovovat," ironicky jsem se na něj usmála a znovu odvrátila pohled z okýnka.
,,Věř mi, já bych tě i tak oslovil," mrknul na mně a otočil pohled na vozovku.
Ježiši, že já radši nejela autobusem!

Tákže,jaký máte názor na Ethana? :)

With Love,Lenn :)