Goodbye

21- Namyšlená panička.

,,Ty pitomče," vykřikla jsem naštvaně, při čemž jsem se rozkašlala, protože se mi do pusy dostala voda. No výborný, teď mám všechno mokrý..
Vylezl po okraji bazénu z vody a s pobaveným úšklebkem mi podal ruku, abych mohla vylézt taky.
Hraně jsem se usmála a chytila ho pevně za ruku a prudce trhla díky čemu hodil saltíčko a s hlasitým šplouchnutím dopadl do vody.

,,A jsme si kvit," zasmála jsem se a vylezla z vody. Všechno oblečení se na mě lepilo, takže jsem si sundala kalhoty a za chůze i tričko a bylo mi jedno, že se na mě všichni koukají.
,,Nicku, přestaň mi zírat na zadek," křikla jsem po něm, když se snažil nenápadně pozorovat můj zadek. Jeho pohled ještě víc zintenzivnil, když jsem ho okřikla.

,,Myslím že ne," řekl se smíchem, do kterého se přidala i moje mamka a Kyle. Brácha jen rudnul vzteky, že mu někdo okukuje jeho sestřičku. Tohle už tu bylo tolikrát.

Odšoupla jsem šoupací dveře vedoucí do zahrady a do baráku a rovnou se vydala do spodní koupelny, kde jsem pověsila mokré oblečení se spodním prádlem a jen v ručníku se vydala nahoru po schodech do pokoje, kde jsem měla v plánu se obléknout do sportovního, kvůli tréninku, který mi začíná asi za hodinu.

Cestou nahoru jsem si pobrukovala neznámou písničku, kterou jak se znám si budu zpívat ještě zítra. 
Když jsem otevřela dveře pohled se mi vyskytl na Nickova záda u mé zdi, na které jsou přibité fotky se Sky a Kylem.

,,Víš že je neslušné vkrást se do cizího pokoje a koukat se mu do soukromí?" poznamenala jsem a přešla ke skříni, ze které jsem si vytáhla čistě spodní prádlo, modré tílko a černé elasťákové kraťasy. Klasika.
,,Nejsi cizí a soukromí to není, jinak bys to tu neměla tak vystavené," zauvažoval a rozvalil se na postel. Co to? 
,,Nějakej chytrej," utrousila jsem poznámku, po které jsem se zamknula v koupelně, ve které jsem se oblékla a vyfenovala si vlasy, které jsem později svázala do vysokého culíku.

Ručník jsem položila na radiátor a vyšla z koupelny, znovu s tou samou písničkou v hlavě. Té se asi opravdu nezbavím.
,,Nicku asi-" zastavila jsem se uprostřed věty, protože jsem zaregistrovala pochrupujícího blonďáčka, který se rozvalil přes celou mojí postel se spokojený úsměvem na tváři. Chtě, nechtě jsem musela přiznat, že byl vážně roztomilý.

Nechala jsem ho spát, mamka ho když tak pošle domů. Potichu jsem si zabalila věci na převlečení a do sprchy, natočila jsem si pití a jako myška odešla dolů rovnou na zahradu, kde už zase všichni seděli na verandě.

Už se pomalu stmívalo, na to že bylo teprve půl sedmé..

,,Mami, jdu na trénink," oznámila jsem ve spěchu a dala mamce pusu na tvář. Kyla jsem objala a na Graye jsem jen mávla, protože trochu nestíhala. Trochu? Chtěla jsem říct vážně moc! Neuvědomila jsem si, že tam musím být minimálně 45 minut před začátkem, jelikož pár rodičů vozí své děti takhle brzy. 

 ,,No ale nečekej, že si o tom spolu potom nepromluvíme," řekla rázně a já se trochu začala bát. Už, už jsem chtěla odejít, ale mamčin hlas mě znovu zastavil.

,,Počkej a co Nick?" zeptala se mamka s úsměvem a kapkou zmatku v hlase. Vážně si ho tak oblíbila? Vždyť ho ani nezná. Jo, to vlastně ani já ne, ale rozhodně ho znám dýl, než moje mamka.

,,Usnul nahoře v mém pokoji. Až se probudí, pošli ho prosím domů," křikla jsem za běhu, protože jsem měla hodně velkej skluz. Chtěla jsem se projít, takže jsem ani nepřemýšlela nad autem. Bohužel místo chůze jsem volila spíše běh. Do uší jsem si zapojila sluchátka a tašku si přihodila přes druhé rameno, aby mi nepadala. Narážela jsem do lidí co kolem mě procházeli, ale ignorovala jsem to.

Všem jsem se omlouvala, ale po asi patnáctým člověku jsem toho nechala a jen se omluvně usmívala.

Když jsem dobíhala k hale, před kterou stálo asi dvanáct holek s rodičema jsem měla pocit, jakoby mi chtěly plíce vyskočit z hrudi. Hruď mě strašně pálila a nemohla jsem popadnout dech z toho jak rychle mi srdce bilo. Paty jsem skoro necítila od rozpáleného asfaltu, který pálil díky parnému počasí. Nedokážu si představit, kdybych neměla boty.

Už zdálky jsem viděla naštvané obličeje rodičů, který tu stojí minimálně půl hodiny. Tohle bude problém vysvětlit. Ve spěchu jsem vyndala z tašky klíče a zpomalila běh, do chůze, protože jsem byla pár kroků od vchodu.
,,Můžete mi vysvětlit,kde jste byla?" 

,,Stojíme tu už půl hodiny na sluníčku,uvědomujeme si to?"

Ze všech stran se ozývali nadávky od rodičů, které já jsem ale úspěšně ignorovala a odemkla vysíleně velké dveře do haly. Vím, že jsem sice mladá, ale nemají žádné právo mi nadávat, kvůli tomu, že jsem jednou jedinkrát přišla pozdě. Nehorázně mi třeštila hlava. Asi tím, že jsem minimálně dvacet minut běžela v kuse bez vody asi ve 35 stupních.

Holky se s úsměvy rozloučili s rodiči a vběhly do šaten. Už jsem chtěla taky jít za nimi, ale hlas jedné maminky mně zarazil.
,,Ještě jednou se to bude opakovat a budu si na vás stěžovat," prskla pisklavým hlasem a já se na ni se zvednutým obočím otočila. Vážně mi bude vyhrožovat?

,,Tak poslyšte. Jednou jsem přišla později a vy z toho děláte nějakou pohromu. No, tak jste tady stála půl hodiny déle. .Nikdo vás nenutil tu zůstat. Bylo tu více rodičů, kteří by vaše dítě pohlídali. A jestli máte se mnou nějaký problém, jednoduše přestupte do jiného týmu.

Vážně nemám náladu, na takový namyšlený paničky, jako jste vy. A teď dovolte, abych šla trénovat vaší dceru," přála bych vám vidět její výraz. Brada někde na zemi a z očí přímo šlehají blesky, které by vás spálili na prach. Nejhorší na tom bylo, že mi ta ženská někoho strašně připomínala a já si nemohla za Boha vzpomenout koho.

Další díl tu:) Snad se bude líbit!! Ještě jednou se Vám chci omluvit,že nevím kdy znovu vydám další:( Snad to bude brzo:( Dokud nebudu mít nový notebook bude to takhle pořád:( Snad ten Ježíšek:))

With Love, your Lenn :)