Goodbye

41- ,,Nekřič a nemlať mě."

Ten kluk se mi nelíbil. Jeho temné oči mě propalovaly pohledem, což bylo neskutečně nepříjemné. Skenoval mi celé tělo od konečků prstů, až po moje oči kde se zastavil a ušklíbl. Přejel si jazykem po rtech a lehce mrkl. Už teď se mi hnusil a to jsem s ním ani nemluvila. Popravdě to ani nemám v plánu.
,,Představuju ti-,"
,,To je v pohodě. Nemám zájem znát jeho jméno, promiň," skočila jsem mu do řeči. Bylo to neslušné, ale já se toho kluka bála. Neměla jsem z něj dobrý pocit.
Něco mi říkalo, že je špatný. A vždy když jsem tenhle pocit měla, byl správný.
,,Co tu děláme?" řekla jsem lehce kousavě a odmítala se podívat na neznámého.
Netušila jsem proč jsme sem přijeli. Teď právě bych si jen přála, abych se mohla naložit do horké vany, obejmout Graysona a jít se alespoň podívat na trénink holčiček.
Poté co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná jsem věděla, že si musím najít záskok za mě. Takže jsem si najala přes internet nějakou zkušenou starší trénérku, která měla velice dobré předpoklady.
Pravděpodobně půjdu domů. Promluvím si s mamkou a uvidím, jak na tom je.
Nechci otravovat Nicka. Má dost svých starostí.
,,Kočička umí vystrkovat drápky. Takové miluju," znovu si přejel jazykem po rtu a mě se z toho zvedl žaludek.
Neříkám že nebyl hezký. To ne. Byl nádherný. A ještě k tomu sexy, ale povahu měl příšernou. Jak to vím? Nevím, myslím si to.
,,Tohle je můj dlouholetý kamarád. Já byl v druháku, když jsem ho poznal. On byl myslím ve čtvrťáku, ne? No a tím, že já se odstěhoval sem a on odjel na armádní vejšku do Anglie, jsme se už neviděli. A teď má pár měsíců volno, takže přijel a chce nám pomoct," jeho tělo rozhodně odpovídá, výběru vysoké školy. Toho jsem si všimla už když jsme přišli. I přes šedé tričko a koženou bundu, byly vidět jeho svaly.
To znamená, že je mu dvacet? Dvacet jedna?
,,S čím nám chce jako pomoct?" prskla jsem nepříjemně a zvedla obočí vzhůru. A proč jsme se třeba nemohli sejít někde jinde?!
,,Se vším," mrkl na mě a já se ironicky zasmála. To myslí vážně?
,,Jo fajn, to se bude hodit. Budu potřebovat, aby mi někdo přebalil dítě, když nebudu doma a ono se narodí," mrkla jsem na něj zase zpátky já a rázně se otočila. S ním už tady nebudu ani minutu! Rychlým krokem jsem se dostala z místnosti.
Jak se s takovým člověkem může bavit?

,,Mio prosím, vrať se tam zpátky. Potřebuju ti něco říct," prosebně se na mě podíval.
Já už za ním nemůžu jít. Mám z něho strašný strach.
,,A to mi to nemůžeš říct prostě tady?" zeptala jsem se nadějně. Vážně mi pořád nedochází přoc jsme museli jet zrovna sem.
,,Prosím."
,,Fajn," hlesla jsem nakonec a s jeho pomocí se vyhrabala na nohy. Vážila jsem nejméně o pět kilo víc, takže to bylo poměrně náročné.
Bylo kolem večera a já byla vážně unavená.
,,Ty ses vrátila? Já věděl, že mi neodoláš," to je fakt takovej kretén.
,,Drž hubu, nejsem tu kvůli tobě," zavrčela jsem na něj a sedla si bez dovolení na pohovku. Vlastně jsem si to tu ani pořádně neprohlédla.
Na to že je to tady tak staré, je to hodně jiné. Čekala bych všude plíseň, prach, otrhané kusy zbylého nábytku, ale nic z toho. Pravděpodobně to tu někdo zrenovoval.
Plovoucí podlaha, nově vymalováno, pohovky, televize, dokonce v druhém rohu byla malá kuchyňka a v dalších dveří, pravděpodobně koupelna. Dalo by se tu žít.
,,Popravdě tu jsi kvůli němu," opatrně řekl tichým hlasem Nick a pousmál se na mě.
Celou místností se ozval chraplavý smích, který mi lezl na nervy už, když jsem ho poprvé uslyšela.
Neznámý si sedl vedle mě a přehodil mi ruku přes ramena. Zavrčela jsem a snažila se jeho ruku odstranit, ale nešlo to.
,,Dej tu ruku pryč," ozval se přísným hlasem Nick. Díky bohu.
,,Řekne mi někdo už konečně proč tu jsem?! Moc ráda bych teď byla jinde," vyjela jsem na ně naštvaně. Vlastně to bylo jen na toho blbečka vedle mě. To on mě neskutečně vytáčel.
,,Jo, ale prosím nekřič a nemlať mě, až se to dozvíš," pobavené uchechnutí vedle mě jsem úspěšně ignorovala a jen přikývla.
Vážně se bojím toho, co z nich vyleze.

Doufám, že se líbilo:))

With Love, Lenn :)