Goodbye

18- ,,Máš doma bráchu?"

Ucítila jsem jak se pod mým dotekem trochu uklidnil, ale ne na tolik, aby byl klidný úplně.
,,Proč ho sakra bráníš?" odfrkl si ironicky a já se na něj nechápavě podívala. Proč ho bráním? To myslí vážně?
,,Protože dřív děláš, než myslíš a já nechci, aby si udělal, něco čeho bys potom litoval," řekla jsem tiše. Vážně mi na něm takhle záleží? To je absurdní, známe se jen pár dní.

,,Já myslím, že už půjdu. Děkuji za hezky strávenou záškolu," lehce se zasmála Sky na odlehčení situace a odpochodovala pryč z domu takovou rychlostí, že jsem nestačila říct ani to pitomé 'ahoj'.

,,A jak víš, že bych toho litoval,hm?" řekl jedovatým tónem, který mě ale neodradil od klidného hlasu. Přece jenom mám docela trpělivost, pokud jde o hájení sebe nebo někoho jiného.
,,Věř mi. V takových situací byl Kyle, teda ehm. kamarád hodněkrát a moc dobře si pamatuju jak toho litoval," radši jsem Kyla opravila na kamaráda, protože vím jak vyváděl v tom autě.

Najednou jsem kolem sebe ucítila silné ruce a v zápětí tmu před očima z důvodu, že mi je někdo zakryl.
Do nosu mi udeřila velmi známá vůně a já se usmála a objala ruce, které objímali mně.
,,Vidím, že tu máš pánskou společnost. Takže já můžu zase jít," hraně natáhl a já kolem sebe pocítila chlad. Když jsem se otočila, Kyle jako správná herečka odcházel pryč.

,,Nikam nejdeš, Dolane," křikla jsem a se smíchem mu skočila na záda. Naštěstí to jen tak tak ustál, jinak bych skončila rozpláclá na zdi.
Au, to by nedopadlo moc dobře.
,,Tak ty jsi ten Kyle," ozval se uštěpačně Ethan.

Kyle pozvedl obočí vzhůru a podíval se na mě. Díky tomu, že jsem se ho držela jako klíště, měl právě teď hlavu asi centimetr od té mé.

Uslyšela jsem hlasité zavrčení a potom jen těžké kroky, po kterých následovalo bouchnutí vchodových dveří.
Co mu zase je?
,,Udělal jsem něco?" zeptal se nechápavě Kyle, ze kterého jsem následně slezla.
Jen jsem zakroutila hlavou a s tichým povzdechem, šla ke vchodovým dveřím..

,,Ni, pošli mi prosím na mobil adresu Ethana," poprosila jsem a vzala si z botníku svoje boty, které mi jako první padly pod ruku.

,,Kyle, ty to tu znáš. Chovejte se jako doma, za chvíli jsem zpátky," křikla jsem na ně, když jsem si obouvala moje vansky s pandama.

,,Jestli se vrátím a bude tu bordel, zmlátím tě, Dolane," dodala jsem vážným tónem a opustila s Iphonem v ruce dům. Snad jel domů. 

Do navigace jsem si zadala adresu Ethana, kterou mi před chvílí poslal Nick, protože fakt nevím kde to je. Nasedla jsem do Grayova auta a zařadila se do jízdního pruhu. Co mu zase přelítlo přes nos, že si jen tak odpochodoval pryč, bez jediného důvodu? Je jako počasí. Jednou hodný  milý kluk, ale potom se změní v arogantního blbce. I když, nevím jestli mám radši toho hodného..

Proč za ním vůbec jezdím? Asi protože jsem neskutečně zvědavá a chci vědět, co ho tak naštvalo.

Navigace hlásila, že jsou poslední dvě zatáčky a já budu na místě. Vjela jsem do bohatší části New Yorku, kde byly velké, lépe řečeno obrovské rodinné domy, které vypadaly více než luxusně.

Zaparkovala jsem kousek od krásného béžového domu, před kterým byly dětské prolézačky.

Vždycky jsem milovala děti a strašně chtěla mladšího sourozence, bohužel, nezadařilo se.

Vystoupila jsem a dálkově zamkla nablýskaného hnědého Range Rovera. Jo, brácha si vždycky potrpěl na luxusním autě. To dopadne, až zjistí, že jsem si ho půjčila.

Nervózně jsem se kousla rtu, když jsem šla po krásně upravené kamenné cestě a ještě lépe upraveném trávníku. Tady si někdo potrpí na dokonalosti.

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem roztřesenou rukou sahala po zvonku. Domem se nesl zvonivý zvuk. Proč jsem tak nervózní, sakra? Dělám jako by mi šlo o život!

Ozvalo se cvaknutí dveří, značící otevření dveří a já doufala, že to nejsou jeho rodiče. Jak bych to asi vysvětlovala? 'Dobrý den, přišla jsem za vašim synem. Před chvílí utekl z mého domu jenom tak, tak se ho jdu zeptat co mu přelítlo přes nos. Pustíte mně dovnitř?' Hah, to by to dopadlo.

Na moje štěstí se ozval tichý hlásek, který jsem moc dobře znala. Což mi připomíná, že mám dneska trénink!

,,Mio," vypískla šťastně malá Anne, sestřička Ethana. Její malé ručky, mě objali kolem pasu, protože byla maličká. Ona mi vždycky zlepšila náladu, na to že ji je jen sedm let. Je to taková chodící radost, která rozdává úsměvy každému. I tomu, kdo si to nezaslouží.

,,Máš doma bráchu?" zeptala jsem se ji s širokým, bohužel falešným úsměvem. Je ještě moc malá, na to aby to poznala, takže můj široký, falešný úsměv udělal to co měl. Rozzářil její tvářičku, ještě víc, při čem se ji rozsvítili malé lampionky v jejích očí. Je něco neskutečně krásného vidět, malé dítě se usmívat jen kvůli vám.

Šťastně přikývla a vtáhla mě do útrob, jejich velkého domu. Do mých čichových buněk zasáhla překrásná vůně něčeho zvláštního, ale nemohla jsem si za Boha vzpomenout, po čem.
,,Pojď," zatáhla mně za ruku a vedla mě po schodech úplně na konec chodby. Všimla jsem si jedněch růžových dveří na kterých bylo krasopisně napsáno 'Princezna Anne' a okolo toho hvězdičky.

,,Tohle pro mě nechal udělat bráška k narozkám," ukázala jejím malým prstíkem na dveře, na které jsem se před chvílí dívala. Ethan? Asi mu na Ann záleží, a to hodně..

Právě proto jsem chtěla mladšího sourozence, abych měla koho rozmazlovat.

Trochu kratší z důvodu málo předepsnaých částí :D snad se Vám díl líbil :)
Co si myslíte, že se stane, až Mia vejde za Ethanem? :) Dozvíte se příšte:))

With Love,Lenn :)