Goodbye

31- ,,Nemůžu být máma!"

,,Slečno Greenová, gratuluju. Budete maminkou." Tak právě touhle větou se mi úplně zhroutil život. Nejenže jsem sebou málem sekla na místě, ale i se mi pěkně zvedl žaludek a já to stihla jen tak tak na záchod. Sdělila mi, že jsem ve třetím týdnu těhotenství. Ale víte co je úplně nejhorší? Musím napsat jméno otce.

Samozřejmě jsem se si nevyhla, několika otázkám od doktorky, ohledně toho, jestli mě někdo neznásilnil, když jsem se tak vyděšeně podívala na nevyplněnou kolonku otce. Když jsem ji ztěžka řekla, že mě nikdo neznásilnil, nechala mě být. Nakonec mě propustila s tím, že papír si mám vzít a vyplnit kolonku otce, až budu doma.

Byla jsem tak úplně vedle, že jsem se ani nerozloučila a rovnou odešla. Byla jsem naprosto mimo. Vrážela jsem do lidí, které chodili po nemocnici, málem jsem spadla, když kolem mě prošel nějakej pán, který byl také nejspíš úplně mimo.
To nemůže být možné! To nejde, nemůžu být těhotná. Jak se o něj asi postarám? Vždyť to prostě nejde. Nedokážu se o něj postarat.

Rodiče mě vyhodí a kam potom půjdu? Na ulici? S dítětem?

,,Ehm. Slečno jste v pořádku?" dotek na mém rameni mě vyrušil z mého litování sama sebe. Milý, postarší pán, stojící o holi se na demnou skláněl a podával mi ruku, abych vstala.
Kdy jsem skončila na zemi, opřená o zeď?

Ruku jsem zdvořile odmítla, protože by se mohlo stát, že bych ho stáhla za sebou a rychlými kroky, s poděkováním za zády, jsem šla pryč. Jakmile jsem pocítila horkou kapku vody na lící, teprve pak jsem si uvědomila, že se mi slzy začaly valit neskutečným způsobem, až jsem skoro na cestu neviděla. Když už jsem byla skoro u auta, nápor vzlyků mi podkopl nohy a já skončila na tvrdém betonu. Bolestivý náraz, jsem úplně ignorovala a jen se koukala před sebe. Lépe řečeno, na postavu přede mnou, která ke mně běžela rychlostí blesku.

Nepoznala jsem kdo to je, ani jsem nemohla, s tak rozmazanýma očima.
Teď dotyčný, ke mně proběhl a zvedl mě za paže, ale já si s tím nepříjemným stiskem spojila Ashtona a začala jsem proti nepříteli bojovat, jak jsem jen mohla.
,,Mio, uklidni se," tohle slova jako kdyby mě nakopla a moje slzy se ztrojnásobili a já už nebyla schopná skoro ani stát.

,,Já-ja nemůžu. To přece nejde," koktala jsem a šeptala zároveň. Byla jsem ze všeho vyčerpaná.

,,Co? Co nemůžeš?" Nickův hlas ke mě přiléhal z krátké vzdálenosti, ale přesto jsem měla pocit, jako by byl na míle daleko.
Přestala jsem sebou šít ve chvíli, kdy mě velké dlaně chytili za obě tváře a dotyčný se mi díval do očí. Upřeně a hluboce.
,,Co nemůžeš, Mio?"
,,Ne-nemůžu být máma," ujelo mi dřív, než jsem si stačila uvědomit, že bych to nemělo říkat. V tu chvíli všechno utichlo a byl slyšet jen jeho šokované lapání po dechu.

,,Řekni mi, že je to jen blbý vtip," zašeptal zoufale, ale já jen zakroutila hlavou, čím jsem jeho ruce z mých tváři setřásla. Nechápu, to. Nechápu jak to, že ten prášek nefungoval. Vždyť by to mělo být 100%, nebo snad ne? Nejspíš ne, když jsem zasraně těhotná.
,,Kdo je otec?" ne, přesně téhle otázce jsem se chtěla vyhnout. Nemůžu mu říct pravdu, ale něco mi říkalo, že mu, ale nemůžu ani lhát.

Tohle je absurdní. Nemůžu mu to říct! Kdo ví, co by udělal!

,,Nemůžu ti to říct," odstoupila jsem od něj o krok dál, protože jsem se bála jeho reakce. Neznala jsem ho moc dlouho, tudíž jsem nemohla vědět co od něj očekávat.
,,Nechceš mi snad říct, že.. Ne to ne. Řekni mi prosím, že víš kdo je otec," vytřeštila jsem na něj oči a jiné otevřela pusu.

Copak on si myslí, že.. jsem nějaká děvka, abych nevěděla s kým jsem spala?

,,Nenene," vykřikla jsem a dala ruce před své tělo, abych to, že to myslím vážně, ještě víc 'zvážněla'.
,,Vím s kým to dítě mám, jen ti to nemůžu říct," šeptla jsem a sklonila pohled na svoje baleríny. Proč jsem si vzala bílé, když jsem chtěla černé? Bože, zase přemýšlím o nedůležitých věcí.

,,Fajn, nebudu na tebe tlačit. Pojď do auta, odvezu tě domů," lehce a zmateně se usmál a otočil se ke mně bokem, abych pochopila, že mám jít. Již zaschlé slzy, jsem si tak nějak otřela z tváři a svázala si vlasy do rychlého drdolu, ze kterého mi během celého tohohle bláznění, vypadly.

V autě bylo ticho. Pro mě bylo příjemné a vyhovující. Kdo ví, jestli to tak měl stejně i Nick.

Jedinou kulisou v autě bylo rádio ze, kterého hrály náhodné písničky a občasné zahučení motoru, který byl skoro neslyšný.

Nick měl nasazené sluneční brýle, které mu neskutečně sedly a na tváři soustředěný výraz, který mu neskutečně slušel. Ptáte se jestli se mi líbí? Samozřejmě, vzhledově je idolem pro každou z holek, ale já ho beru jen jako prozatím dobrého kamaráda a nejlepšího kamaráda kluka, který se teď tahá s nějakou courou. Správně, myslíte, pokud máte na mysli Ethana.

,,Jsme tu, kočko," přezdívku jsem ignorovala stejně jako, to že jsem musela vystupovat. Prostě jsem jen seděla a koukala z okýnka na sousedy, kde si dvě malé děti hrály na písku. Jak bude vypadat to moje?

Bude mít oči, vlasy nebo, něco jiného po mně, nebo bude celý, nebo celá po Ashtonovi? To je otázka, která mě trápí, už od začátku. Jak asi vysvětlím svému dítěti, že mají tak mladou maminku a ještě k tomu bez tatínka? Když budou malé, moc nebudou chápat, ale až vyrostou nebudu jim moct, vyprávět pohádky o tom co se stalo.

Budu muset s pravdou ven. Ale na to je ještě spousta času.
Teď jsem se nejvíce obávala, reakce rodičů.

,,Nemám jít s tebou?" záporně jsem zakroutila hlavou a pohled stočila vedle mě na Nicka, který měl zachmuřený pohled, ze kterého se nedalo nic moc vyčíst.
,,Moc tě prosím, nikomu to neříkej. Nepotřebuju ještě, aby mě někdo nazýval děvkou," přesně tohle mě trápilo nejvíc hned potom, to jak to říct rodičům.
Přehrávala jsem si v hlavě ty nejhorší možné závěry, jako třeba, že mě rodiče vyhodí a nebudou nikdy chtít vidět. To mě strašně strašilo.

,,Kdokoliv by o tobě něco takového řekl, rozbiju mu hubu a zlámu všechny kosti. O to se postarám, neměj strach," řekl s chladným podtónem, až mi z toho zamrazilo. Fajn, právě teď jsem se ho bála. Ale v dobrým. Věděla jsem, že kdyby mi někdo něco udělal, on by ho minimálně zmrzačil.

,,To bys udělal? Proč?" tahle otázka mi právě hrála v hlavě společně s tisíci otazníky.
Proč o mně má takovou starost? Proč zrovna já?
,,Pokračování příště. Někdy spolu půjdem za školu a můžeme o tom mluvit," přehnul se přese mě a otevřel mi dveře na mě straně dokořán.

,,Hezký zbytek dne, slečno Greenová. Držím palce," na naznák toho, že opravdu drží palce, stiskl dlaně v pěst a sevřel palce dovnitř. Ani bych se nedivila, kdyby je držel i na noze.

Naposledy jsem se na něj podívala, vystoupila a zavřela jsem za sebou dveře. Vysloužila jsem si jeden pohoršený pohled od Nicka, protože jsem s dveřmi bouchla trochu více. Mávnutím jsem se mu omluvila, ale to už jsem slyšela jen, pištění gum o asfalt a později jen šmouhu auta, patřící tomu bláznivému blonďákovi.

Na příjezdové cestě stálo auto rodičů i Graye. Super, aspoň to nebudu muset říkat víckrát.

Otevřela jsem si dveře a hodila klíčky na botník.
,,Mio, proč si nebyla ve škole, sakra? Jakoby nestačilo, že jsi šla za školu minule," už z obýváku jsem slyšela mamku, jak na mě křičí. Zula jsem si boty a začala si v prstech přehazovat náramek. Byla jsem neskutečně nervózní.
,,Mami, počkej prosím, poslouch-," ani jsem nestihla dokončit větu, protože mi do toho znovu skočila mamka. V obýváku byli všichni. Táta, máma, já a Grayson.

,,Ne, ty poslouchej mě holčičko! Tohle si nebudeš dovolovat. Kdo tě z té školy vytáhl, že jsi zase nebyla na poslední tři hodiny?" ječela na mě tlumeným hlasem. Copak ji můžu říct, ze jsem byla za doktorkou s tím, jestli jsem, nebo nejsem těhotná? To těžko..

,,Nikdo. Nebylo mi dobře, tak jsem odešla," zalhala jsem. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.
,,Mishelle, jsi strašná lhářka. Sky mi potvrdila, že tě vyhodily z hodiny," chtěla jsem ni na to něco říct, ale zase mě přeskočila.
,,Poslední dobou jsi hrozně náladová. Chováš se jako bys byla zbouchnutá," v tuhle chvíli, mi přetekl pohár trpělivosti a já na ni vykřikla větu, kterou jsem ji rozhodně nechtěla říct, tímhle způsobem.

With Love, Lenn. :)