Goodbye

29- ,,Promiňte, měl jsem problémy s autem."

Na louce jsme ležela asi do půl sedmé do rána. Jen jsem se s Kylem koukala na hvězdy, které vlastně skoro vůbec vidět nebyly a oba jsme přemýšleli.

Těsně před šestou jsem zavolala k mojí doktorce, jestli bych se mohla na rychlo objednat a ona mě naštěstí vzala na půl jednou. To znamená, že budu muset jít o dvě hodiny dřív ze školy, ale to mě nijak netrápí.

Bohužel ve chvíli kdy jsem se rozloučila s Kylem a odcházela jsem domů, jsem měla divný pocit, že tenhle den nebude jeden z těch dobrých. To se mi potvrdilo už jen tím faktem, že před domem bylo auto mamky. Sakra, já zapomněla že má od sedmi, takže už určitě zjistila, že doma nejsem.

Aby se moje přesvědčení osvědčilo ještě víc, samozřejmě jsem nezapomněla ani minimálně třikrát zakopnout o svoji vlastní nohu, z nějakého mně neznámého důvodu.
Vážně se mě neptejte jak jsem to dokázala.

Sundala jsem si boty a vyběhla co nejrychleji schody a to bych neměla den blbce, kdybych se nerozmázla o schod. Super, vážně skvělý!

Vyběhla jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu a nejvíc jsem si nechala záležet na zakrytí kruhů pod očima, které se mi vytvořily za těch pár hodin co jsem byla s Kylem venku.
Když jsem vypadala, jakž takž jako člověk, vzala jsem si ze skříně to první co mi padlo pod ruku. Což byly kraťasy s vysokým pasem a obyčejný šedý crop top.

Tašku jsem si přehodila přes rameno a s mobilem v ruce jsem seběhla schody. A světě div se! Nezakopla jsem. Pouze jsem málem hodila saltíčko dolů, když kolem mě probíhal dolů polonahý brácha, křičící na mamku, kam mu dala jeho oblíbené modré triko s kapsičkou. Že by nestíhal?

Jen jsem nad tím pobaveně pokroutila hlavou a než jsem vešla do kuchyně jsem tašku hodila do rohu k botníku. Šla jsem ostražitě jako rys, protože bylo hodně velké riziko, že bych něco mohla rozbít. Dneska prostě nemám dobrý den.

Přivítala jsem se s mamkou a už očekávala kázání o tom, kde jsem byla, ale ona místo toho s plnou pusu pokývala na pozdrav a utíkala ven z baráku. Zdá se mi to, nebo dneska nikdo nestihá?

Z ledničky jsem si vyndala připravenou snídani a na vajíčka, které jsem měla v plánu si udělat, jsem se úplně vykašlala.

,,Mio, promiň, ale dneska tě nemůžu hodit. Jedu ještě pro Macy a už bych to nestihl. Příště," věnoval mi rychlou pusu na tvář a se suchým chlebem v ruce vyběhl z domu. Super, takže jsem tu zbyla sama. Podívala jsem se na svoje zlaté hodinky, které ukazovaly pár minut před půl osmou. Za chvíli by tu snad měl být Ethan, který doufám taky nezaspal.

Moje obavy se vyplnily v moment, kdy ručička přesáhla čtyřicátoupátou minutu. Super.

Rychlostí bleku jsem si nazula balerínky, zamknula a hnala na bus, protože jinak bych se do školy nedostala. To, že dneska opravdu není dobrý den, se mi ještě více utvrdilo tím, že mi autobus ujel přímo před očima. Vážně super. Další jede až za 45 minut, což je strašně pozdě. Nezbývalo mi nic jiného než jít pěšky. Sluchátka jsem si nechala doma, takže cesta bude ubíhat v celku pomalu.

Na Ethana jsem ani nemyslela, protože mě docela zklamal a naštval zároveň. Hlavně že mě ještě přemlouval, že pro mě přijede a že nemám odporovat. To se mi to ale hezky vyplatilo.
Pokud jsem si myslela, že ta cesta v hrozném horku už nemůže být horší, mylila jsem se. Opět.
To co jsem uviděla, mi doslova vyrazilo dech.

Připadala jsem si.. podvedená? To je blbost, když s ním nic nemám. Vidět Ethana, líbajícího se s nějakou holkou, která byla oblečená jako laciná kurva, mě ranilo. Srdce třikrát víc bušilo a vztek mi koloval žílami. Tak už vím, proč nepřijel. Nějakým způsobem se mi do očí natlačily slzy a já je úspěšně nenechala spadnout na tvář. Obloukem jsem se těm dvoum vyhnula a celá uhnaná jsem vstoupila do tiché školy.

Divila jsem se, že mě už Kyle nebo Sky nebombardovali zprávama, kde jako jsem a tak dále.

Už pomalým krokem jsem šla ke třídě, kde máme hodinu se strašně hodným a navíc byl mladým učitelem, takže jsem se nemusela nijak bát, že mě seřve, že jsem přišla pozdě. Teda doufám, že tam nebude jako minule ta stará rašple. Duchem nepřítomna jsem zaklepala na dveře a automaticky zabrala za kliku. Obrátily se na mně všechny pohledy ale já je ignorovala. Hledala jsem toho blonďáka, na kterém mi začalo celkem záležet.

,,Slečno Greenová, co se stalo, že jste přišla pozdě?" vyrušil mě hlas učitele, kterého jsem si popravdě ani nevšimla.
,,Zaspala jsem," zalhlala jsem, protože nemá cenu mu vysvětlovat jak to doopravdy bylo. Chtěl něco říct, ale ten melodický hlas, který se ozval za mýma zádama, ho zastavil.

,,Promiňte, měl jsem problémy s autem," lhal. Bylo to na něm vidět! Jakmile jsem uslyšela tuhle sprostou výmluvu měla jsem sto chutí se otočit a vlepit mu. Po třídě se ozval šum, který byl zapříčeněný Ethanovým příchodem. Uznávám, byla to vážně trapná situace. Asi si domyslíme, co si každý myslel, že jsme dělali.

,,No, ehm.. Tak se někam posaďte," prohlásil a já to měla namířeno k Nickovi, který seděl sám a podezřívavě se na mě díval. Bohužel Ethan byl rychlejší a s arogantním úsměvem mi ho zasedl, takže jsem se sedla za ně, kde seděla jedna holka ze čtvrťáku. Snažila jsem se aspoň trochu vnímat výklad, ale myšlenky pořád běhaly kolem Ethana a proč se tak chová.
Všeho jsem nechala, když mi na lavici přistál zmuchlaný papírek..

With Love, Lenn :)