Goodbye

35- Zblánil se?!

Přiběhl ke mně a vlezl si mi pod peřinu. Skoro okamžitě si mě k sobě přitáhnul, abych se trochu zahřála, protože mi byla hrozná zima a díky mému klepajícímu rtu, to bylo dost poznat.

Kylovo tělesné teplo mě začalo okamžitě zahřívat, což jsem jedině přivítala. Co nejvíce jsem se na něj natiskla, abych získala co nejvíce tepla a tak nějak se mi to i povedlo. 

S příjemným teplem, rozlévajícím se po celém mém těle přicházela, ale i únava, kterou jsem s otevřenou náručí přijala. Neberte to tak doslova, protože náruč jsem rozevřít nemohla, kvůli tomu, že jsem rukama objímala Kyla.

Pomalu, ale jistě na mě začal působit spánek a když jsem byla na pokraji té příjemné temnoty, zvonivý zvuk mě totálně probral.

Oči jsem ale neotvírala, protože jsem čekala, co se bude dít.

Ani ne minutu, na to co se ozval zvonek, mě ovanul chlad po celém těle. Kyle vstal. Nespokojeně jsem zabručela a chmátla po něm, aby se vrátil, ale už tu nebyl. Ačkoliv nerada, otevřela jsem oči, což mi způsobilo ohromnou bolest hlavy.

Byla to příšerná bolest, ale přežít se dala. Ostatně jako většina věcí v mém životě.Celá rozbolavělá jsem přehodila nohy přes postel, až se dotkly bříška prstů studené podlahy. Kdo mi sakra vyrušil můj spánek? A kde je sakra Kyle? Nemotorně jsem se dostala ke dveřím, kde jsem stlačila studený kov dolů.

Okamžitě jsem cítila teplotní rozdíl mezi mou pokožkou a ledovým kovem. Pomalu jsem sešla schody a dávala si pozor kam šlapu, protože bolest hlavy mi rozostřovala zrak.

,,Jak jste jí doprdele mohli vyhodit z baráku?" ozval se křik z obýváku.

,,Protože si nic jiného nezaslouží, když se nechá zbouchnout v sedmnácti," křikla na něj zpátky máma. Co ta tu dělá?!

,,Ona není žádná laciná šlapka, do prdele," zastal se mě Kyle, za což jsem mu byla vděčná.

,,Kyle, kde je? Prosím," ozval se hlas bráchy. Už i on tu je?!
,,Bojím se o svojí malou sestřičku," řekl hlasem, ve kterém byl slyšet jen strach. V tu chvíli jsem vylezla do obýváku a upozornila na sebe svým hlasem.

,,O svojí malou sestřičku se, ale bát nemusíš. Je v pořádku," pronesla jsem chladným hlasem. Ve vteřině se na mě všechny tři pohledy stočily.

,,Mio," vydechl úlevně a chtěl mě obejmout. Já ale nebyla ve stavu, kdy bych se chtěla objímat. Nebylo mi dobře, hlava mi třeštila.

,,Nech mě, prosím," dala jsem jeho ruce pryč a chladně  propalovala pohledem matku. Jak se z tak milující matky mohl stát takový netvor?

,,Cože? Co to děláš?" zeptal se nechápavě a o krok se přiblížil.

,,Nic nedělám, jen mi není dobře."

,,Mio pochop, že jsem byla v šoku. Nevěděla jsem co udělat," pronesla šeptem máma kousek ode mě.

,,Tak teď už víš, ne? Seber se a vypadni odsud," sladce jsem se usmála.  Nechápu kde se ve mně ta zlost objevila.

,,Neodejdeme, dokud nepůjdeš s náma," řekla rozhodně a vážně se založila ruce na hrudi. Tohle chování jí, ale vůbec nepomáhalo k tomu, abych šla zpátky. Navíc bych ani nešla. Potom co mě doslova vyhodila z domu se tam už ani vracet nechci.

,,Jenomže já nikam nejdu. To je menší problém," pronesla jsem drze a ucítila na své ruce stisk. Kyle mi stiskl ruku abych věděla, že je tu se mnou. Vděčně jsem na usmála a otočila se zpátky na bráchu a mámu. Nechápu jak se z tak milované matky, mohlo stát tohle.