Goodbye

23-,,Kdo je Mish?"

Necítila jsem se dobře, když mi příkazoval co mám dělat. Přesně to dělal Ashton a když jsem neposlechla, trest byl jednoduchý. Bolest. A to v podobě fyzického ubližování na zdraví.
,,Ne. Teď musím jen jít za holkama, protože jsou tam dlouho samy," odporovala jsem mu a vážně se mu dívala do očí, protože jedině tak jsem mohla vyjádřit, že to myslím naprosto bez legrace. Pořád jsem cítila tu bolest, která se každým slovem co on vypustil z pusy zvyšovala, protože mi neustále připomínal jednoho jediného člověka. Tyrana jménem Ashton.

,,Mio, nehraj si na chudinku a řekni mi co se děje," pocítila jsem zvláštní bodavou bolest na hrudi, když tohle vypustil z pusy. Jak bych si asi tak mohla hrát na chudinku? A i kdybych to dělala, mám na to docela právo, protože on nezažíval, každodenní bití a poslouchání urážek!
,,Polib mi prdel s tím co mám a nemám dělat. Je to můj život a ty do něj nijak nezasahuješ! Laskavě si nech ty 'moudré' rady víš kde. Nemáš jediné právo mi rozkazovat," frustrovaně jsem si vjela prsty do vlasů, za které jsem silně protáhla. Kapánek jsem to nevydržela a musela to pustit ven. Může si za to sám! Neměl sebemenší důvod tohle dělat.

,,Pleteš se. Víš moc dobře, že já do tvého života už patřím, jen to odmítáš přijmout," má až moc velké sebevědomí. Ten kdo se tu plete je on, protože.. prostě je. 
Ustoupila jsem krok dál, kvůli značně menší vzdálenosti mezi náma, která se mi vůbec nelíbila. Zasahoval mi do mého osobního prostoru a to já nenáviděla.
,,Přiznej si to," šeptl a zkrátil mezi námi vzdálenost přibližně na pět centimetrů. Špatně se mi dýchalo a měla jsem mžitky před očima, bohužel důvod jsem dosud nevěděla. Nebo spíš nechtěla znát. Ale jedno vím jistě.

Tohle je špatně, totálně špatně. Jako omámená nějakou látkou jsem stála na místě a nedokázala se ani pohnout, když mně jednou rukou zachytil za tvář, druhou si mě přitáhl k sobě za bok a intenzivně mi vypaloval díru do mých oči. Cítila jsem jak se mi zvýšil srdeční tep a srdce bilo tak hlasitě, že jsem se divila, že ho neslyšel.

Najednou mezi námi překonal tu krátkou vzdálenost a jemně se otřel svými rty o ty mé. Ohňostroj se odehrával v mém břiše a husina mi obsypala celé tělo. Nepospíchal. Když zjistil, že spolupracuji, obě ruce mi dal kolem krku a palcem hladil po mé čelisti. Ve chvíli kdy mě kousl do rtu, jsem se probrala a prudce ho od sebe odstrčila. Něvědomky jsem si sáhla na rty, které byly rozpálené. 

,,Tohle už nikdy nedělej," vykřikla jsem rozhozeně a utekla jako malé zbabělé dítě, pryč od problémů, ještě pořád v doznívajícím transu. On mě políbil? On to vážně udělal?
,,Kde máš bráchu?" až jemný hlásek, malé Anne mě probral z myšlenek, ve kterých jsem se poslední dobou topila. A to nejhorší bylo? Neuměla jsem plavat.
A nebyl nikdo poblíž, kdo by mi hodil pomocné lano, nebo nafukovací kruh.
Byla jsem sama na pospas, toku myšlenek, který neměl stání. 

S falešným úsměvem jsem si k ní klekla a pohladila ji po jejích medových vláskách. Tleskla si rukama a ukazováčkem mi šťouchla do tváře, při čemž se pobaveně rozesmála na celou halu.
Šťouchnutí jsem ji oplatila a opatrně se vymotala ze sevření jejích rukou, do kterých mně před chvílí uvěznila. Z tašky, kterou jsem měla po pravé ruce, jsem se podívala na Iphone a zjistila máme posledních deset minut.
To jsem tam vážně byla tak dlouho?
,,Ehm holky?" křikla jsem, abych na sebe upoutala pozornost, což se mi hned povedlo. Přestaly se honit a přiběhly ke mně se širokým úsměvem.
,,Je mi to líto, ale budeme končit. Protáhněte se, ať vás zítra nebolí nohy a můžete jít," usmála jsem se na ně jak jinak, než falešným úsměvem. Na rozcvičku se úplně vykašlaly a rozběhly se do šaten kterou během deseti minut vyklidily. Jediná poctivka Anne tu zůstala a protahovala si nohy na zemi. Usmála jsem se a sednula si k ní, teď už s upřímným úsměvem.

,,Ty jsi ještě tu? Hledal jsem tě před šatnou," jeho hlas se mi odrazil od stěn ušních bubínků a zněl tam dlouho. Co tu ještě dělá?
,,Ethane, hledala jsem tě," vykřikla a hrála si na uraženou. Jen se pobaveně ušklíbl a sednul si k nám na zem, při čem se natáhl pro 'uraženou' Ann a posadil si ji na klín. Nebudu lhát, pohled na něj se svojí mladší sestřičkou, bylo vážně něco neuvěřitelně krásného.
,,Ty kecko. Určitě si tady provokovala Mish, co?" její pomatený obličej, při zmínce mé nové přezdívky, stál za to. Alespoň na chvíli, jsem si připadala jako bezstarostně šťastná osoba.

,,Kdo je Mish?" zeptala se nechápavě a rozhodila ruce do vzduchu. Musela jsem se zasmát, protože byla vážně vtipná, když byla zmatená. Taky bych si někdy přála být sedmi-letá holčička, která žije s pocitem, že je princezna a jednou potká svého prince na bílém koni. Bohužel tak se nestalo. Nemám ten svůj vysněný život, který si představuje každá druhá holka na světě. 

Ano, mám milující rodinu a kamarády, ale život mám i tak zničený. Vždy budu žít ve strachu, že si mě najde a udělá to znovu. Vždycky to přijde, když to nejmíň čekáte. Nejhorší je, že on mě na to upozorňoval, ale já byla i tak hloupá a nevěnovala jsem tomu pozornost. Vlastě bych to mohla svést na Ethana, protože kvůli němu se to stalo, ale lhala bych sama sobě. Mohla jsem jednoduše říct ne a jít za Ashtonem. Ale tohle už jsou jen co by, kdyby. Je to minulost, která mě pomalu, ale jistě ničí.

,,To je taková neskutečně krásná slečna, která si musí vždycky prosazovat svůj názor," husí kůže a malý úsměv, který mi tyhle slova vykouzlila bylo něco neskutečného.
,,Ta slečna dělá, ale správě víš, Anne," cvrnkla jsem ji do nosu a lehce se na ni usmála. Zvedla jsem pohled o něco výš, kde jsem se setkala s jeho  krásnýma průzračnýma očima, které mě propalovaly pohledem.

,,Ale pořád si mi neřekl kdo to je," vztekala se, což bylo u ní roztomilé. Zatínala pestičky a lehce bouchala do jeho hrudě, protože se jí smál.
Vždycky jsem si přála mít konečně děti a teď, když jsem možná těhotná se to nezměnilo. Jen si představte, jak poprvé držíte ten uzlíček štěstí co vám říká mami.

Nemám nic moc co říct, tak snad jen, že doufám, že díl se líbil :) 

With love, Lenn:)