Goodbye

28- ,,Nemůžu spát. Myšlenky mě pronásledují."

Převalovala jsem a pořád nemohla najít tu správnou polohu na spaní. Mysl mě nenechala spát, takže jsem jen slepě zírala z okna na svit měsíce a přemýšela o všem možném. Hodiny na mém budíku se pomalu blížily ke třetí hodiny a já jsem ještě nezamhouřila ani oko.

Zkoušela jsem snad většinu nápadů. Teplé mléko, které mi nikdy nechutnalo, kakao, chvíli si číst, být na mobilu a teď zkouším poslední metodu, spočívající v tom, že koukám z okna a přemýšlím o dobrých věcech. Tedy aspoň se pokouším. Čím víc myslím na dobré věci, tím víc se mi vybavují špatné.

Ani po půl hodině zírání z okna jsem stejně neusnula, tak mě napadl poslední nápad. Bylo to šílené, ale doufala jsem, že to zabere. Sedla jsem si na posteli do tureckého sedu a čapla Iphone do ruky. Najela jsem na zprávy a rychle vyťukala zprávu spočívající z jednoho slova 'Spíš?'

Do minuty mi přišla krátká, ale výstižná odpověd, ve které stálo, že mám přijít na louku a že už tam bude čekat. Vyhrabala jsem se z peřin a z šatníku vytáhla slabou mikinu, protože jenom v tílku, by mi nebylo zrovna teplo. Krátké pyžamové kalhoty jsem vymněnila za normální riflové. Vlasy jsem si svázala do drdolu, ze kterého čouhalo pár vlasů, což vytvořilo chaotický vzhled.
S mobilem v ruce jsem zamířila dolů ke dveřím. Našlapovala jsem jako myška, abych nikoho nevzbudila, protože by se vážně špatně vysvětlovalo kam jdu kolem třetí hodiny ranní.

Obula jsem si první boty co mi přišli do ruky, což byly žabky a potichu jsem odemkla dveře. Vyšla jsem a zase za sebou zamknula. Pomalým krokem jsem se rozešla a poslouchala ticho naší klidné ulice. V rodinných domech, už se samozřejmě nesvítilo. Během deseti minut jsem uviděla louku, na kterou svítil měsíc. Můj pohled upoutala silueta mužské postavy, otočená zády ke mně. Zrychlila jsem krok a když jsem byla pár kroků od něj, otočil se na mě a po chvíli rozpřáhl ruce do gesta, abych ho objala. Na nic jsem nečekala, rozběhla se a prudce ho objala. Chyběla mi jeho vůně, jeho smích. Chyběl mi on.

Trochu se zakymácel, až to neustál a spadnul se mnou. Dopadla jsem na něj, takže jsem mu ležela na hrudi a on byl pode mnou. Začala jsem se s ním potichu smát, protože to nebylo zas tak daleko od ostatních domů a mohlo by se stát, že bychom někoho probudili.

,,Stalo se něco, že mi píšeš ve tři ráno?" zeptal se mě starostlivě a já pocítila ten pocit ochrany. Ještě že ho mám. Kdybych zavolala Sky, poslala by mě do tajemných koutů světa s tím, že jí mám nechat spát.

,,Nemůžu spát. Pronásledují mě myšlenky," zasmála jsem se nad tím, jak vtipně to znělo. Svalila jsem se vedle něj a lehla si mu na roztažené ruce. Oba jsme pozorovali oblohu a mlčeli.

,,Tak co tě trápí?" zeptal se po chvíli mlčení a mně se sevřel žaludek. Nechci mu to říct teď.  Dnes si zajdu k doktorce a pokud dítě čekat nebudu a je to jen nějaká střevní chřipka, tak se mu o mém podezření ani zmiňovat nebudu, ale když mi řekne, že jsem v tom budu muset mu to říct. I když lepší, mu to říct teď, aby byl připravený, než aby se potom naštval, že jsem mu to neřekla dřív. Nebo mu to třeba jen naznačím.

,,Jen mi poslední dobou není moc dobře a trochu víc jím," dojde mu to snad, ne? Nebo ne?

I přes tu tmu, která kolem nás panovala jsem dokázala postřehnout jeho zmatený pohled. Během chvilky byl na nohách a zrychleně dýchal. Takže mu to asi došlo?
,,Moment. Chceš mi říct, že jsi-," vjel si prstama do vlasů a silně zatáhl. Stejně rychle jako on vstal jsem vstala i já a chytila ho za ruku, aby se mi díval do očí.

,,Ještě není vůbec jistého," rozzuřeně se na mě otočil.

,,Jak by to nemohlo být jasné? Buďto jsi v tom, nebo ne," mluvil na mě zvýšeným hlasem a já nechápala, proč se tak chová. I když, asi bych taky takhle vyváděla, kdyby za mnou Sky přišla s tím, že je asi těhotná.
,,Kyle, prosím poslouchej mě. Dneska jdu k doktorce, aby mi to potvrdila. Ale mám všechny příznaky k tomu, které dosvědčují k tomu, že v tom jsem," vyvlíkl svoje ruce z mého sevření a znovu si vjel do vlasů za které později silně zatáhl.

,,Chceš mi říct, že ti ten kretén udělal dítě?" zakřičel tak, až jsem se otočila na ostatní domy, jestli někdo náhodou nešel zavolat policii za rušení nočního klidu. Jen jsme přikývla a sklopila hlavu dolů.

,,Ale říkala si mi, že sis vzala nějakej ten prášek, nebo co," jo taky, že vzala, ale zřejmě to nebylo stoprocentní.
,,Já si ho vzala, ale nejspíš zklamal," vydechla jsem smutně. Prudce si mě k sobě přitáhl a drtil mně v objetí. Nemohla jsem skoro dýchat, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
,,Necháš si to?" šeptl mi do ucha opatrně. Nechtěla jsem odpovídat. Teď jsem nechtěla dělat nic, než ho objímat a nasávat jeho vůni.

,,Nevím jestli jsem schopná se o něj postarat," šeptla jsem zpátky a silněji ho zmáčkla, když jsem ucítila, že jeho objetí povoluje.

,,Pomůžu ti s ním," v tuhle chvíli jsem byla neskutečně vděčná, že mám za nejlepšího kamaráda, zrovna Kyla.

With Love, Lenn :)