Goodbye

36- Rodinný dům u jezera?!

  ,,Vážně by to nešlo jinak?" zakňučela jsem, protože cucáka jsem mu vážně dělat nechtěla. Smutně pokroutil hlavou a já si jen tišše povzdychla. Už teď jsem tu holku, tak hrozně nesnášela! Ale vážně, co za psychopatku chce jako důkaz cucflek?
,,Ale jestli to vážně nechceš dělat, nedělej to. Nějak si potom poradím," věřte mi, chtěla jsem nadšeně vypísknout, slézt z něj a dát si vítězný taneček, ale protože jsem mu to dlužila, jen jsem s malým úsměvem odmítla.

Jeho ruce si položil na moje boky, zřejmě protože ho nebavilo je mít jen tak podél těla. Nijak jsem to neřešila a radši se přehodila vlasy na druhé rameno, aby mi nepřekážely.
Nevím proč z toho dělám takovou vědu. Jen mu prostě udělám cucflek, nikdo nebude vědět, že ho má ode mě. On pomohl mně, já pomůžu jemu. Jenomže tohle kamarádi prostě nedělají!

Sklonila jsem se k jeho krku a přitiskla své rty na pravou stranu jeho krku.

Ucítila jsem, že stisk na mých bokách se o trochu víc zvýšil, ale tak aby mě to nebolelo. Potřebnou dobu jsem sála, tak abych udělala menší modřinku, ze které nakonec vznikla modřinka velká asi jako, kdybyste dali vedle sebe dva dospělácké palce. Spokojená se svou prací jsem se odtáhla do vzdálenosti, ve které jsem se nacházela před pár minutama. Jednu ruku z mých boků, přemístil na svůj krk, kde na modřinku sáhl. 

Když se jeho bříška prstů otřely o citlivou kůži na krku, sykl bolestí.
Omluvně jsem se na něj podívala a pohladila ho po tváři. Naklonila jsem se k místu, kde se už krásně barvil cucflek a věnovala mu přesně na to místo malou pusu.
Trochu bolestně zasyčel, ale chvíli potom úlevně vydechl.

,,Děkuju," jeho horký dech se mi odrazil od tváří.
Pousmála jsem se a upřeně podívala do očí. Dech se mi zasekl, když začal pohledem kmitat mezi mýma očima a rty.
Na tváři mu pohrával lehký úšklebek a u očí se mu tvořily malé vějířky, z jeho úsměvu.
Najednou udělal rychlý pohyb díky čemu, jsem se ocitla pod ním a on měl v tom případě kontrolu nad celým mým tělem. U ostatních bych se bála, že by mi ublížili, ale u Kyla byla naprosto velká jistota, že by mi neublížil. 

I když je pravda, že taky s ostatníma neležím v posteli, že?

Najednou jsem ucítila jak svými prsty přejíždí po boku, až zakotvil na břiše. Vyhrnul mi tričko pod podprsenku a zamyšleně se mi díval na břicho. 

Něco zajímavého na mém břiše, na kterém ještě moc nebylo poznat, že v něm chovám svého potomka?
,,Už jsi vyřešila jak to bude?" šeptl a začal mě po bříšku hladit. Nechtěla jsem o tomhle zrovna mluvit, ale Kyle je Kyle a potřebovala jsem s někým mluvit.

,,Popravdě? Vůbec jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Je toho na mě poslední dobou moc, že nemám čas, zabývat se tím co budu dělat," povzdechla jsem si a chytla jeho ruku, která jezdila sem a tam kousek od podbřišku.
,,Já nad tím přemýšlím pořád. A něco mě napadlo," lehl si mezi mé nohy, které jsem měla mírně od sebe a rukama se podpíral vedle mých prsou. Jakoby na mně ležel, ale asi tak čtvrtinou svojí váhy.   

  ,,A copak tě napadlo?" šeptla jsem k němu značně unaveně a hrála si s jeho vlasy. Bylo už vážně pozdě a nedostatek spánku se na mně dost podepisoval.
,,Víš jak jsme v létě jezdili na chatu k jezeru?" jen jsem kývla na náznak, že vím a pak se odmlčela, aby mohl pokračovat. 

,,Nikdo tam teď už nejezdí, já nemám čas a rodiče jsou pořád v práci. Takže mě napadlo, že až se to malé narodí," na chvíli zmlknul a pohladil mě po bříšku. ,,nechám ti ten dům, abys nemusela kupovat zbytečně nějaký byt," šokovaně jsem otevřela pusu a mírně se ošila, aby ze mě Kyle slezl, protože jsem se potřebovala posadit. Jako, že by mi dal celý ten obrovský dům? Vždyť to přece nejde!

,,Ne Kyle to nejde. Přece mi váš rodinný dům, nemůžeš jen tak nechat," rozhodila jsem rukama, které jsem pak nechala volně spadnout podél těla na matraci.
Jemně se usmál a posunul se ke mně blíž.

,,Teď si s tím nelam hlavu, ano? Je na to ještě moc brzy," políbil mi čelo, které později palcem pohladil, až sjel rukou na mé vlasy.
Lehce jsem kývla hlavou a unaveně nechala své tělo, padnout do měkkých peřin. Hned se mi dostala do nosu ta známá, Kylova vůně, kterou jsem naprosto zbožňovala!
Zhasl lampičku a lehl si vedle mě. Neobjímal mě a ani se mě nedotýkal, což mi celkem vadilo, protože jsem potřebovala ten pocit ochrany. 

Vyčerpaně jsem si svou hlavu položila na jeho hrudník pod a ruku nechala na jeho břiše.
Jen se tišše uchechtl, ale nic dalšího neudělal. Snad jen kromě toho, že svou ruku položil na můj bok, čím si mě přitáhl blíže k tělu.
Jeho tělesné teplo, mi okamžitě začalo pronikat do každé části mého těla a to způsobilo, náhlé zavření očí a výlet do temnoty jménem 'spánek'.   

 Nepříjemný zvuk ozývající se z mého mobilu, mě totálně probral ze snů. Nespokojeně jsem si mlaskla a slepě šáhla po mobilu, který ležel vedle mě na nočním stolku.
Přijala jsem hovor a čekala kdo se ozve.
,,Mio, t-tvůj bratr," ubrečený hlas mé matky mě úplně probudil a já se prudce posadila, tak že jsem ze sebe shodila Kylovi ruce.

,,Co se stalo?" vyděšeně jsem hlesla a rukou si zajela do vlasů. Co s Grayem?
,,On, měl autonehodu a. A on je teď na-na sále. Prosím přijeď," přerývavě jsem se nadýchla a měla pocit, že se dusím. Né. Né to ne!
,,Hned tam jsem," rychle jsem ze sebe dostala a položila hovor. Vystřelila jsem z postele jako blesk a okamžitě na sebe začala navlékat oblečení, ve kterém jsem přišla. Sakra, to ne. Nemůže mi přece umřít můj jediný bratr. Nemůže!
,,Co blázníš?" ozval se z postele Kylův chraplavý hlas. Panebože, musím se co nejrychleji dostat do nemocnice!

,,Grayson. Měl nehodu a teď je v nemocnici. Prosím, potřebuju odvoz," pomalu jsem se dostávala do hysterie.
Nechápavě se na mě díval a já měla sto chutí mu dát facku.
,,Ty idiote, já myslela jako hned!" zakřičela jsem na něj hystericky a zajela si rukama do vlasů. Já blbá ho vyhnala z domu, když se mi chtěl omluvit. Proč jsem to sakra dělala?! Bože, já jsem taková kráva!
Během chvíle byl na nohou i Kyle, ale narozdíl ode mě se o oblečení vůbec nestaral. Jen si na sebe natáhl bílé tričko a nechal si na sobě tepláky. 

Ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla v autě a jeli jsme k nemocnici.
Nesmí se mu nic stát! Ne, to prostě nejde!
,,Bože," šeptla jsem a rukou bouchla do palubní desky. Nestarala jsem se o bolest, která mi proudila zápěstím. Starala jsem se v mysli, jen o mého brášku.
Ucítila jsem na svém koleni pevný stisk. Pohledem jsem vyhledala jeho ruku a později tvář. Normálně by mě to uklidnilo, ale tentokrát vůbec.
,,Všechno bude v pořádku. Slibuju ti to," šeptl směrem ke mně a zaparkoval před nemocnici. Automaticky jsem vystřelila z auta a běžela k recepci, bez starostí ohledně dítěte pod mým srdcem. Na to jsem neměla čas myslet.
Jakmile jsem byla uvnitř bílé budovy, doběhla jsem k recepci, za kterou seděla přesná Barbie. Blondýna, namyšlený výraz, nosánek až někde v nebesích.

,,Můžete mi říct jak je na tom právě teď Grayson Green?" vychrlila jsem na ní hned jak jsem k ní přiběhla.
Zpod jejích nalepených řas se na mě podívala a uchechtla se. Neměla se absolutně vůbec k tomu, že by mi řekla něco o tom jak mu je. Kriste pane, jak tohle může existovat?
Zatnula jsem pěsti a chtěla něco říct, ale ruka která se obmotala kolem mého těla a přitiskla mě k němu, mě zastavila. 

Jakmile si všimla Kyla, nasadila ten svůj svůdný úsměv a vystrčila umělé prsa snad ještě víc.   

Bože, no lepší holku na recepci jsem si vážně přát nemohla.

With the biggest love, Lenn :)