Goodbye

50- ,,Co se to tady sakra děje?!"

Právě teď by byla výborná otázka, co jsem udělala od té doby, co jsem se málem vyspala s Ethanem. Nic. Jednoduchá odpověď. Jen jsme si pustili film, na který stejně ani jeden z nás nekoukal. Oba jsme byli zamyšlení.

Nevím, nad čím přemýšlel on, ale já tak nějak nad vším. Nad tím, proč mě všichni opustili, proč mám pořád strach ze sexu, když Ethan je člověk, kterého nadevše miluju a mám v něm naprostou důvěru, nad tím, jak by se mi změnil život, kdybych měla dítě a dostala jsem se dokonce i k tomu, že až budu zabezpečená, stoprocentně si budu chtít adoptovat dítě. Ethan měl pravdu. Nezáleží, jestli budu biologická, nebo adoptivní matka. Záleží na lásce, kterou dítěti budu dávat.

,,Vstávej a pojď se obléknout." řekl Ethan a vstal z postele. Cože?

,,Kam chceš jít v osm večer?"

,,Na nic se neptej a prostě pojď. Oblékni si to oblečení, co sis s sebou vzala a já na tebe počkám dole," řekl a během chvíle zmizel z pokoje. Jak řekl tak jsem i udělala. Jen jsem si předtím dala rychlou sprchu, protože jsem potřebovala osvěžit a smýt ze sebe všechen pot.
Po sprše jsem se lehce namalovala a oblékla se.
Kam mě teď chce vzít? Na večeři je už moc pozdě. Nebo ne? Seběhla jsem schody a nakoukla do obýváku, kde jak jsem si mysela, seděl Ethan s Anne.

,,Můžeme," přerušila jsem jejich konverzaci a oba pohledy se na mě stočily.

,,Mio!" hlasitě vypískla Anne a řítila se ke mně. Dřepla jsem si a objala jí. Chyběla mi.

,,Kam jdete?" zeptala se, když se ode mě odtáhla. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny a vzhlédla k Ethanovi, který si nás s úsměvem prohlížel. Všimla jsem si, že zrovna zasunul mobil do zadní kapsy kalhot.

,,Zeptej se bráchy. Třeba to z něj vypáčíš. Mně to říct nechtěl," vystrčila jsem spodní ret a rychle zamrkala, jako by se mi slzy draly na povrch.

,,Ethane, kam jdete? Koukej jak je z toho smutná!" vypískla najednou a já se smíchem přikývla. Byla rozkošná.

,,Nebuď zvědavá, budeš brzo stará," vyplázl na ní jazyk a chytl mě za ruku.

,,Děkuju Anne," křikla jsem ještě z předsíně, kde jsme se obouvali. ,,Nemáš zač, Mio."

***

,,Ethane, už jedeme hodinu! Kam mě to táhneš?"

,,Neptej se, neřeknu ti to."

,,Prosíím."

,,Nezkoušej ten roztomilý pohled, na mě to neplatí."

,,Fajn."

Přesně takhle probíhala naše celá cesta. Ethan mi nechtěl říct kam jedeme a já z toho byla na nervy, ale na druhou stranu jsem se i těšila. Jeli jsme něco přes hodinu a půl, než jsme zastavili před nějakým domem. Byl vcelku malý, ale na první pohled útulný. I když mi k tomu rozeznávání pomohly jen pouliční lampy a osvětlení krátké cesty, která vedla k hlavním dveřím.

,,Proč jsme tady?"

,,Říkal jsem ti, ať se neptáš. Pojď." vystoupil a já vystoupila s ním. Ovál mě chladný vítr, z čehož jsem se oklepala. Ethan ke mně jen vztáhl ruku, abych se ho chytla, což jsem hned udělala.

,,Neboj, za chvíli budeme v teple," lehce starostlivě se na mě podíval, ale poté se usmál. Měl zvláštní jiskřičky v očích, které nádherně svítily i v takové tmě.

,,Ethane?" zastavila jsem ho, už na pozemku. Jen se na mě podíval s otazníkama v očích. a

,,Děje se něco?"

,,Ne jen. Polib mě, prosím," a jak jsem žádala tak udělal. Nezaváhal ani vteřinu a už se naše rty pohybovaly v nádherné spojitosti. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a on mě k sobě silněji přitiskl za boky. Znovu ta elektřina. Nezvykla jsem si na to a snad ani nezvyknu. Nechtěla jsem. Byla jsem na něm úplně natisklá a milovala to. Jeho polibky a to co se mnou dokáže udělat.
Odpojil se a usmál se. Jen ke mně znovu natáhl ruku a já se tentokrát nechala odvést až ke dveřím, kde mě polila nervozita.

Vytáhl klíč ze zadní kapsy a odemkl. Neviděla jsem nic, než slabé obrysy nábytku. Panovala v celém domě úplná tma.

,,Ethane, vážně. Co se to tady sakra děje?!" Jen se usmál a vtáhl mě do domu. Zabouchl za námi dveře, čímž se dům ponořil do naprosté tmy. Více jsem se natiskla na Ethana. Bála jsem se. Co tady chce dělat.

Chtěl udělat krok a pokračovat dál do domu, ale já ho zatáhla zpátky a se strachem se na něj dívala. Jediné co jsem viděla, byly jeho oči.

,,Co se děje?" druhou ruku přesunul na mojí tvář, kam mi položil dlaň a palcem přejížděl po studené kůži. Popravdě nevím co se děje. Asi jen nechci vstoupit do té tmy. Mám z toho strach.

,,Slibuju, že se ti nic nestane, ano? Není tam nic, čeho by ses měla bát. Navíc, jsem tu s tebou."

Přikývla jsem a tentokrát se nechala odtáhnout do útrob domu.
Najednou Ethan zastavil. Proč zastavil uprostřed tmavého baráku, kde nikdo ne-.

,,Překvapení!!" hlasitý výkřik, který se ozval kousek ode mě a vlastně po celé místnosti mi způsobil lehký šok. Leknutím jsem nadskočila a zavřela oči pod návalem jasného světla.
Cože? Po chvíli, kdy jsem se konečně rozkoukala, jsem zažila další mini šok. V obrovském obýváku stáli úplně všichni. A když říkám všichni, tak myslím úplně všichni!

Kyle, Sky, Grayson s přítelkyní, rodiče, Flynn, který mě překvapil snad nejvíc, nějaká mně neznáma holka a Nick.

Zmateně jsem se otočila na Ethana, který na mě koukal s obrovským úsměvem. Jsem jediná, co nechápe, co se tady děje?

Naklonil se k mému uchu a vesele pošeptal: ,,Snad sis nemyslela, že budeš na svoje narozeniny bez lidí, které miluješ, lásko."

A v tu chvíli jsem to pochopila. Oni všechno naplánovali! 

,,Zabiju vás. Zabiju vás všechny do jednoho. Víte jak jsem se bála, že jste mě úplně všichni opustili?" rozkřikla jsem se s vážným pohledem. Bohužel ten mi ani moc dlouho nevydržel a rozesmála jsem se, stejně jako ostatní.

,,Ale zlato, vždyť si tu měla mě." ozvalo se dotčeně vedle mě. Ethan.

,,No právě, brouku. No právě," řekla jsem, což všechny včetně mě a Ethana rozesmálo.

Jsem ráda, že se všechno vyjasnilo.

Pááni, počítám, že budou ještě tak dva díly plus epilog a bude konec. Upřímně? Je mi strašně líto, loučit se s tímhle příběhem. Ale to předbíhám, přece jen ještě pár dílů bude:)

Hope you like it:)

With love, Lenn:* xx.