Goodbye

48-,,Znamenáte pro mě život, slečno Green!"

Poté co Ashton odešel jsem uklidila komplet celý dům, který na mě byl teď až moc velký. Vážně nechápu, jak mohli rodiče jen tak odjet. Měli tu pro mě být, když mi bylo nejhůř.

Zní to sobecky? Nezní, protože tohle by měli rodiče zvládat. Postarat se o své dítě, když je mu špatně a ne jen tak bezdůvodně utéct. Doslova.

Pořád nedokážu pochopit kam se všichni jen tak poděli. Sky, Kyla a Graysona bych ještě pochopila. Sky musela odjet, Kyle jí jel pomoct a Grayson se odstěhoval s přítelkyní. O jediných rodičích nic nevím. 

Poté jsem pokračovala kuchyní, koupelnou, pokoje pro hosty a skončila jsem u svého pokoje. Vyčerpaně jsem sebou hodila na postel. Právě teď jsem chtěla jen spánek.

Hodiny nad dveřmi ukazovali čas pozdního oběda. Nebo lépe brzké večeře?
Rychle jsem se v koupelně osprchovala a nějakým způsobem zkulturnila. Oblečení jsem nijak neřešila. Vzala jsem si obyčejné černé úplné džíny a obyčejný svetr. Přece jen venku byla už pořádná zima.

Nemám náladu na vaření, takže půjdu někam do restaurace. Nebo fast food? Ještě uvidím. Ta samota mi za těch pár dní lezla příšerně na mozek, takže jsem ještě zavolala Ethanovi, ať je u Mekáče za deset minut. Zjistila jsem si autobus, do kabelky hodila všechno potřebné a během pár minut jsem už pospíchala na autobusovou zastávku. Jelikož se Grayson odstěhoval, vzal sebou i svoje auto a já v tom případě musela jezdit hromadnou dopravou. Peníze na auto ještě pořád šetřím.

Během pár minut jsem už vystupovala kousek od daného místa. Lehká procházka neuškodí. Alespoň se budu trochu hýbat.
Pár metrů před Mekáčem čekal Ethan. Za chůze jsem se na něj dívala a přemýšlela jak moc vděčná mu jsem, protože tu se mnou zůstal.
Když zvedl hlavu a naše pohledy se setkaly, lehce se usmál. Myslím, že byl rád, že mě konečně vidí jinak, než s opuchlýma očima, rozcuchanýma vlasama a v domácím oblečení. I pro mě byla lehký úleva, cítit se znovu jako člověk.

***

Poté co jsem si vybrali a zaplatili jídlo od pěkně nepříjemného chlápka, jsme zamířili ke stolu pro dva, vedle velkého proskleného okna. Oba jsme se pustili do té ''zdravé'' pochoutky a jen po sobě koukali, protože jsme nevěděli ani jeden, jak začít. Nebo lépe s čím.

Cítila jsem to napětí mezi námi. Viselo to mezi námi od té chvíle, co jsme přišli.

,,Byl u mě Ashton," přerušila jsem to ticho mezi námi. Naštvaně zvedl hlavu a zadíval se mi do očí, snad jako by měl poznat, jak to proběhlo. Což samozřejmě nemohl.
Ticho mi naznačilo, abych pokračovala.

,,Nic se nestalo. Jen jsem mu řekla, že jsem potratila. Vypadal zničeně. Řekl mi, že mu na něm záleželo a proto se ke mně tak choval. Prý to dělal, protože měl strach o mě a to malé," ironicky si odfrkl a pokroutil hlavou.
To mě ale nezastavilo a já pokračovala.

,,Řekla jsem mu, že by to dítě stejně nevlastnil. Buďto bych utekla, nebo se soudila. Což bych jako matka a násilně ubližovaná osoba, vyhrála. Naštval se a já ho potom vykopla," vydechla jsem přebytečný vzduch s plic a snědla poslední hranolku. Zvedla jsem pohled na něj a snažila se z jeho očí něco vyčíst. Nešlo to. Vypadal jak bez ducha a jeho pohled směřoval někam za mě.    ,,Ethane?" lehce jsem položila svojí ruku na tu jeho, kterou měl pevně sevřenou v pěsti.     

Cukl sebou, když ucítil můj dotek a pěst uvolnil. Toho jsem využila a propletla si s ním prsty. Doslova jsem mu zírala do očí. Vztek.

,,Jak si ten zmetek může potom všem ještě myslet, že by mohl vlastnit do dítě?!" zuřil. Čelist byla pevně sevřený a mojí ruku v té jeho drtil. Tiše jsem sykla bolestí, ale nevnímala to.