Goodbye

38- On žije?!

Ve chvíli kdy mnou projel elektrický šok z jeho doteku, jsem měla všechno světlejší.
Měla jsem větší naději, že přežiju. Pokoušela jsem se otevřít oči, ale nedokázala jsem to.
Snažila jsem se, opravdu tak moc.
,,Mish, vím že mě slyšíš," Ethanův hlas se mi odrazil do ušních bubínků a já ucítila jak se mi přes tělo přenesla husí kůže. Počkat, já cítím své tělo?! To je dobré znamení, ne? Probouzím se? Nebo se mi to všechno jen zdá? Ucítila jsem dotek na svém levém zápěstí a později i na levém líčku. Znovu ta samá reakce.
,,Grayson žije. Ten doktor nechtěl říct, že umřel, ale chtěl říct, že měl trochu větší otřes mozku, takže je možné, že si tě nebude pamatovat, ale navždy to nebude. Prý do měsíce by si měl vzpomenout," cože?! On žije? Můj bráška žije? Prosím, že tohle není jen hodně hloupý vtip? Prosím, ať se mi to  nezdá! Panebože, vždyť on žije!

,,Jenomže ty tu ležíš už přes dva týdny a on už si vzpoměl. Měla si vidět jak příšerně vyváděl, když zjistil, že jsi dva týdny v komatu a nevypadá to s tebou zrovna růžově.
Stavila se tu dokonce i Macy
Ta sebou taky málem sekla, když jí řekli, že si jí nebude pamatovat," málem jsem znovu spadla do tak tvrdého spánku jako jsem byla předtím, když jsem uslyšela jak dlouho tu jsem. To není možné! Přece nemůžu být v kómatu dva týdny!

,,Choval jsem se jako totální kretén a vím to. Prosím, odpust mi to. Trhá mi srdce vidět tě, takhle. Tak bezmocně. Nemůžu se dívat do tvých zářivých modrých očí, které vždycky svítily, když ses zasmála nebo, alespoň usmála. Chybíš mi. A ne jen mně. I tvé rodině, Kylovi a ostatním. Tak moc bych si přál, abys otevřela oči a řekla, že bude všechno v pořádku," znovu jsem se pokusila otevřít oči a tentokrát se mi to povedlo.

,,Všechno bude v pořádku," zachraptěla jsem směrem k němu a stiskla Ethanovi ruku. V krku jsem měla sucho, pálilo mě v něm, kvůli nedostatku tekutin.

Celé tělo mě bolelo, ale to mě v tu chvíli nezajímalo. Jediné o co jsem se starala byl pohled Ethana. Takový jaký jsem u něj v životě neviděla. Nedokázala jsem z jeho očí, vyčíst co si myslí. Ale nějakým způsobem mě hřálo u srdce, jakým způsobem se na mně díval. S tím co jsem v jeho očích nikdy neviděla. Lásku.

,,Mish," vyjeveně na mě vykulil jeho velké modré oči, které jsem během pár sekund neviděla, protože mě obejmul.
Jeho velké tělo bylo natisklé na mém malém a já měla pocit, že mě za chvíli udusí, pokuď mě bude tisknout v tak silném objetí.
,,Ethane, prosím mohl bys-," ani jsem nestačila dokončit větu a on se chápavě odtáhl s největším úsměvem. Něco se za ním ale skrývalo. Bohužel jsem nedokázala zjistit co. Starost, bolest, nebo jen prostě obyčejná radost?

,,Nikam nechoď, zavolám doktora," přísně na mě ukázal prstem a ve spěchu vyběhl z pokoje. Naštěstí nestihl postřehnout mé protočení očí. Jak bych mu asi mohla utéct, když mě bolí celé tělo a jsem skoro neschopna pohybu. Dobře zas tak neschopná ne, ale myslím, že až budu potřebovat jít na záchod, bude to hodně velká námaha.

Co se vlastně stalo? A opravdu můj bratr žije?! Budu ho moct znovu obejmout? Prosím, řekněte někdo, že tohle není jen zlý sen. A proč jsem měla takové bolesti v podbřišku? Proboha, doufám, že je moje dítě v pořádku.
,,Jak se cítíte, slečno Green?" z přemýšlení mě vytrhl, až vrásčitý doktor, s milým úsměvem, který měl za zády sestřičku a Ethana.

,,Bylo mi líp," nechtěla jsem si stěžovat. Přece jen mohlo mi být stokrát hůře.

,,To je normální po kómatu. Jen vás chci informovat o stavu a pak vás nechám se prospat. Jistě jste unavená," spokojeně se usmál, když jsem jen přikývla a nechala ho mluvit. Ale neměl pravdu. Nebyla jsem vůbec unavená. Ba naopak.
,,Takže, omdlela jste, když jsem vám chtěl oznámit, že váš bratr bude mít zjevně krátkodobou amnesii. Upadla jste do dlouhého kómatu, přesněji 19-ti denního. Vše je v pořádku, nic se vám nestalo," zakončil s krátkým mrknutím.

,,A proč jsem měla takové bolesti v podbřišku?" zeptala jsem se nechápavě a ucítila na své levé ruce, z druhé strany něčí stisk. Ethan.

,,Jistě. Velký stres, který jste prožívala tělo už nezvládalo, tak se začalo bránit a to právě touto bolestí."

Poté co doktor odešel, sestřička mi ještě píchla nějaké léky, prý abych se cítila lépe a potom taky odešla. Zůstala jsem na pokoji sama s Ethanem, který se na mě šťastně zubil. Z velkého okna na pravo ode mě, byl vidět svit pouličních lamp, jinak nic jiného, než tajemná tma, plná nástrah.
,,Mish?" probral mě Ethanův melodický hlas z bloumání nad ničím.

Jen jsem se na něj podívala zvědavým pohledem a nechala ho, ať mluví. Popravdě jsem vůbec nevěděla jak se k němu chovat. Z části jsem na něj byla pořád trochu naštvaná ale, když jsem si připomněla, že tu byl každý den a noc, přišlo mi to vůči němu nefér. Tedy to mi řekla sestřička. Byl tu prý každý den, jen aby mohl být u toho, když se probudím.

,,Asi bych měl jít. Je pozdě," vydechl po nějaké době a já se na něj nechápavě podívala. Nechci tu být sama.
,,Zůstaň, prosím," šeptla jsem k němu poměrně unaveně a zachytila ho za zápěstí. Mám takový tušení, že to nebyly prášky na to, aby mi bylo lépe, ale na to abych usnula. Protože jinak si nedokážu vysvětlit náhlé unavení.

,,Nemůžu," nahnul se ke mně, jako by mi chtěl dát pusu na čelo a chvíli takhle zůstal. Nakonec jsem se nedočkala, protože se s něčím v očích odtáhl a zanechal za sebou pouze mou zmatenou maličkost a vůni, která výřila všude po pokoji, ale hlavně kolem mě. Byla jsem z toho naprosto zmatená a unešená zároveň.

Ničilo mě, že nedokážu rozpoznat co cítí, protože svoje pocity skrýval, až moc dobře.
Takže nakonec jsem stejně skončila sama.
Chtěla jsem sáhnout po Iphonu, abych zjistila kolik je hodin, ale příšerné křeče v břiše mě zastavily. Automaticky jsem se za něj jednou rukou chytila druhou se snažila nahmatat tlačítko vedle postele na přivolání sestřičky. Po několika dlouhých minutách se mi to konečně povedlo, ale pomalu jsem odpadala. Slzy mi z očí vyhrkly téméř okamžitě.

V moment kdy do pokoje přiběhl doktor se sestřičkama v zádech, jsem o sobě už skoro nevěděla. Jediné co jsem naposledy zaregistrovala byl nepříjemný štiplavý pocit na mé ruce a to bylo všechno.

Nechala jsem své tělo spadnout do temnoty.

With Love, Lenn.