Don't Give Up! [Neymar Jr]

9. kapitola

Dopředu oznamuji, že další díl bude až nějak za 14 dní, jelikož od pondělí do pátku jsem na adapťáku. No a jak to bude po tom, co se vrátím, to nevím, jelikož mám v plánu si dát na opravu notebook, ale budu se snažit, přemluvit bratra, aby mi půjčil jeho:) No nějak to udělám:)

Teď už ke kapitole:) Doufám, že se bude aspoň trochu líbit. Já, jako vždy, s ní nejsem dostatečně spokojená:/ :D

Votes&koment potěší:)

-Bruna-

Bylo půl osmé, když jsme s Carol a Davim dorazili k Neymarově vile. Sestřičky nám dovolili být u něj ještě pár minut navíc po skončení návštěvních hodin, za což jsme jim asi desetkrát poděkovaly. Cesta zpátky byla k našemu štěstí plynulá a netrvala tedy dlouho. Doma si Car odnesla svůj menší kufr s věcmi do posledního volného pokoje a následně, zatímco já nám udělala v kávovaru kávu, šla okoupat Daviho, který byl plný energie.

„Nemo!" vyjekl Davi, když utíkal po chodbě do obývacího pokoje ve svém pyžamku.

„Ano, třeba Nema," přitakala mu Carol, avšak namísto toho, aby následovala svého syna, šla za mnou do kuchyně. Zrovna jsem krájela jablko na měsíčky a skládala ho do misky. „Doufám, že ho tady Neymar má," zamumlala si spíše pro sebe. V ruce držela středně velkou plastovou láhev s obrázkem Spidermana, jež odšroubovala a napustila do ní vodu.

„Mami!"

„Ano, zlato, chviličku počkej. Zatím to zkus najít, ano?" zavolala na něj a pak pokroutila hlavou. „Viděli jsme to doma nejmíň tisíckrát, ještě k tomu i včera, ale on si to musí pustit i dnes."

Krátce jsem se zasmála. „Nemo je ale pěkná pohádka."

„To nepopírám, ale brzo z toho asi zešílím. Jednu chvíli u nás jede Ledové království, potom Nemo, Spiderman-" Pozvedla láhev, kterou už měla opět zašroubovanou, čímž poukázala na podobiznu onoho pavoučího muže. „-a nevím co všechno ještě. Děkuju za kafe," řekla, když si všimla hrníčků na lince. Pouze jsem přikývla a rozkrojila další jablko. „Jdu mu to tam pustit." Vzala si do ruky hrníček s kávou a otočila se na patě, kráčejíc z kuchyně. „Už jsi to našel?"

„Ne," ozval se smutně.

„Tak se po něm podíváme společně."

Dala jsem do misky poslední měsíček, uklidila nepořádek a s miskou a svým hrníčkem se chtěla vydat za Carol s Davim. Avšak jakmile jsem překročila práh kuchyně a ocitla se na chodbě, tak se od domovních dveří rozezněl zvonek. Na malou chvíli jsem se zamračila, protože jsem nevěděla, kdo by se tu v tuto dobu stavoval, když jsem si vzpomněla na Neymarův požadavek. Rychlejším krokem jsem vešla do obývacího pokoje a odložila věci na konferenční stolek.

„Mám tam jít?" zeptala se Carol, která seděla s Davim na zemi u skříňky pod televizí, před sebou měli obaly s pohádkami. Zapřela se dlaněmi o podlahu a už se chtěla zvedat, ale já ji zarazila.

„To je dobré, už tam jdu," odpověděla jsem ji s úsměvem, když se zvonění ozvalo znovu. „To bude Leo," dodala jsem a šla mu otevřít. „Vyzváníš, jako by snad hořelo." Krátce jsem se zasmála, když jsem otevřela dveře a on před nimi stál, oděný v tmavě modrých riflích a světlé košili, jejíž rukávy měl vyhrnuté po lokty.

„No skoro jo. Ahoj." Opřel se o rám dveří, zatímco jsem mu pozdrav opětovala. „Jdu pro ten dárek. Bál jsem se, abyste ještě nebyli u Neymara, ale když jsem viděl vaše auta, tak se mi ulevilo. Musím totiž ještě zajet pro Albu a vyzvednout překvapení, o kterém nevím co to je, ale vymyslel si to Piqué, takže mám trochu strach z toho, co to bude."