Don't Give Up! [Neymar Jr]

58. kapitola

Vote&koment potěší^^

Srdce se mi zastavilo ve své činnosti a v krku jsem pocítila knedlík. Jeho hlas procházel mým sluchovým ústrojím tak ostře, jako by do mě někdo zabodával ostří nožů. Se zhrozením ve tváři jsem se dívala na Neymara a doufala, že tato slova byla pouze výplodem mé fantazie, ale nebyla. I Ney je slyšel, všichni jsme je slyšeli. Přehltla jsem a otočila hlavu na dvě vysoké osoby stojící vedle mě. Okamžitě mi krví projel vztek, když se mi potvrdily obavy o tom, kdo tu stojí. Claudio a Joel. Dvě pro ně nejvíce nenáviděné osoby na světě.

,,Máš pravdu, opravdu náhodné setkání starých známých." Uchechtl se Joel a zahleděl se svýma ledově modrýma očima do těch mých. ,,Myslím, že jsme se dlouho neviděli, krásko." Našpulil rty. ,,Ale za tu dobu, jsem stihl o tobě zjistit hodně zvláštních věcí, které bych do tebe opravdu neřekl. Ukázalo se, že máš opravdu ostré drápky, když se ti zachce." Zakroutil hlavou v doprovodu zamlaskání.

Nadechla jsem se v úmyslu, mu něco říct, ale to mi nebylo dopřáno vzhledem k tomu, že Ney se prudce postavil a čelil tak těm dvěma tváří v tvář. ,,Takže debil se sešel s debilem." Uchechtl se a založil si ruce na hrudi. ,,Jak okouzlující. Tak přeci jen sis, Claudio, našel nějaké přátele. Nemyslel jsem si však, že jsi až tak vypatlaný, aby ses musel spřátelit zrovna s takovým vyvrhelem společnosti jako je Joel. Oba dva máte vymyté mozky víc, než jsem si myslel," dodal s pokroucením hlavy. ,,A tobě-" Kývl směrem k Joelovi. ,,-jsem snad jasně řekl, že jestli ještě jednou z tvé huby vyjde něco na účet Bruny, tak se neznám. Byl bych tedy rád, kdybyste nám nekazili večer a odešli si po svých pryč. Nejlíp opustili tento klub a už se mi nikdy neukazovali na očích."

,,Oh, už se třeseme strachy, asi bychom se opravdu měli klidit, tady našemu Rambovi, z cesty, nebo se nedožijeme rána, jak tak usuzuji z jeho ostrých slov." Podíval se Joel na Claudia, který se tvářil pobaveně. ,,Kámo, tohle je svobodná země a já si můžu chodit, kam chci, kdy chci a s kým chci. Nemáš sebemenší právo mi do toho kecat, stejně tak jako nemáš sebemenší právo mi odepírat mé názory na ostatní. Myslím, že jsem kdesi četl, že jste s tvou krasotinkou přátelé už hodně dlouho a tak určitě víš, čeho je schopná. Oba dva jste schopní maximálně manipulovat s lidmi a omotávat si je kolem prstu."

,,Neví to, protože tahle blbka, mu nakecala samá hovna o tom, jak to mezi námi skončilo." Mávl mým směrem Claudio.

Šokovaně jsem otevřela pusu, nejen nad jeho označením vůči mé osobě, ale i nad tím, že opravdu každému říkal takové lži jako je tohle. Dívala jsem se na něj s překvapením v očích, ale včas jsem se vzpamatovala, když Neymar zatnul jeho pravačku v pěst a chystal se obejít box. Natáhla jsem k němu ruky a prudce ho zatáhla za rukáv jeho kožené bundy, kterou měl stále na sobě.

,,Bruno, pusť mě," procedil skrz zaťaté zuby a pohledem skenoval Claudiův sebemenší pohyb.

Zakroutila jsem hlavou, i když to nemohl vidět, a postavila se, stále ho tahajíc za rukáv. ,,Ne, zlato. Nech to plavat, nestojí ti to za to," řekla jsem, jak nejklidněji jsem uměla a druhou rukou uchopila tu jeho sevřenou v pěst, doufajíc, že povolí.

Ale nepovolil. Místo toho svým tělem škubl a snažil se mě ze sebe setřást. ,,Můžeš to prosím tě zopakovat? Mám pocit, že jsem špatně slyšel, anebo jsi skutečně použil na Brunu takové sprosté označení?" Mluvil směrem ke Claudiovi, který se nad celou scénou, stejně jako Joel, náramně bavil.

,,Vypadá to, že tady někdo nepotřebuje pouze ortopeda, ale i ušního." Hrdelně se zasmál, až se mi z něj začal zvedat žaludek. ,,Zvaž jeho návštěvu, nebylo by to ani zdaleka od věci. Ale když to chceš tak moc slyšet, tak tady to máš – řekl jsem o ní, že je to blbka." U slova blbka bral důraz na každé písmenko.