Don't Give Up! [Neymar Jr]

24. kapitola

Jsem tady děvčata! A přináším novou kapitolu, kterou jsem psala celý dnešní den, ale moc spokojená s ní opět nejsem:)

Avšak vote&koment potěší:)

-Neymar-

,,A mám tam zajít už dneska?"zeptal jsem se své fyzioterapeutky, když jsem skončil se cvičením, které bylojako vždy pro mé koleno docela namáhavé, přetahujíc si přes hlavu své bílétričko se stříbrným nápisem Nike, zatímco jsem si vyslechl diagnostiku,která nabírá na další povinnosti, kterou budu muset podstoupit, pokud se chci brzy vrátit do funkce, což tedy rozhodně chci.

,,Zase tolik na to spěchat nemusíte, ale doporučovala bych vám, abyste se tam dneska zašel domluvit přímo se sestřičkou, avšak první magnety absolvoval až po následujících rehabilitacích, které proběhnout za dva dny, jako vždy," pronesla fyzioterapeutka se zakroucením hlavy a něco znovu naťukala na klávesnici od počítače.

Přikývla jsem a sesedl z lehátka, které sloužilo ke cvičení, a opřel se o berle, které jsem měl opřené o zeď hned kousek od sebe. ,,Dobře, takže tam můžu jen dojít a objednat se?" zeptal jsem se pro ujištění, abych to náhodou nepochopil jinak, než myslela.

,,Ano, zavolám sestřičce Nunez, abyste nemusel čekat dlouho a okamžitě vás přijala." Usmála se na mě a poté mi podala papír, který ji právě vyjel z tiskárny. ,,Tohle ji dáte."

Opět jsem přikývl a papír si vzal do ruky, načež jsem ho letmo prolétl očima a zjistil, že je na něm popsán můj stav a diagnostika. ,,A můžu se ještě optat, kde se ta magnetoterapie nachází?"

,,Jakmile vyjdete, dáte se doprava až nakonec chodby, kde odbočíte do leva a tam budou dveře, nejsem si teď úplně jistá, ale měli by to být hned ty druhé. Přinejhorším to budete mít napsáno i na dveřích." Znovu mě obdarovala úsměvem a postavila se, aby mě mohla vyprovodit. ,,Mám jít s vámi, nebo trefíte?"

,,Měl bych tu mít s sebou parťáka, tak snad to společně zvládneme," řekla jsem, načež vystoupil ze dveří, které jsem si otevřel, na chodbu, kde už, sedíc na lavičce, čekal Leo, sledujíc displej svého mobilního telefonu.

,,Dobře, tak příště nashledanou."

,,Nashle," oplatil jsem ji rozloučení a vydal se k Leovi, který ke mně vzhlédl, jakmile jsem byl v jeho blízkosti. ,,Kámo, ještě musím skočit na magnetoterapii, kde se se sestřičkou domluvím ohledně mé první návštěvy a absolvování těch magnetů," řekla jsem mu.

,,Dobře, ale jen tě poprosím-" Postavil se a zpříma mi pohlédl do očí, načež jsem v nich mohl zahlédnout jiskry pobavení, což mě vedlo k menším obavám, co z něj vyleze. ,,-neskákej, stačí jedno zranění, druhé si způsobovat nemusíš." Mrkl.

,,Ty jsi debil." Pokroutil jsem nad jeho poznámkou hlavou a vydal se, podle fyzioterapeutčiným pokynům, s Leem po boku k oddělení, kde měla probíhat magnetoterapie. Před jejichž dveřmi se nacházela bílá kožená křesílka, do nichž jsme usedli čekající, až někdo vyjde ze dveří.

,,Jak se jmenuje ta tvoje fyzioterapeutka?" optal se mě najednou Leo šeptem, čímž mi vysloužil můj pohled s nadzvednutým obočím.

,,Abella Rosario, myslím," odpověděl jsem a pro ujištění se podíval do papíru, který mi před odchodem dala. Nemýlil jsem se. ,,Proč?" dodal jsem s pohledem opět věnovaným mému parťákovi.

,,Jen tak, zdá se mi, že jsem ji už někde viděl." Pokrčil rameny, načež oba naše pohledy padly na červené dveře, které se otevřeli, a do níž vstoupila drobná hubená sestřička s olivovou pletí, jejíž blond lokny jí konturovaly obličej.