Don't Give Up! [Neymar Jr]

32. kapitola

Woop Woop! Tady se někomu podařilo napsat v jednom týdnu dvě kapitoly! Slavme! Tohle se zase dlouho nestane:D Takže jo, tady je nová kapitola, která se vám snad bude aspoň trochu líbit:) Víc už však kecat nebudu:)

Takže už asi jen- Vote a koment potěší!:D

,,Můžeš na chvíli ten mobil odložit a pomoc mi vybalit ten nákup?" zeptala jsem se s povzdechnutím Luany, když jsme vešli do naší kuchyně, přičemž si ona hned sedla, s pohledem opět do jejího mobilního telefonu, ke stolu. ,,Pokud chceš obědvat ještě dneska, tak bych to uvítala," dodala jsem a tašky položila na linku, načež se k ní otočila se založenýma rukama na hrudi.

,,Jo," odpověděla pouze, v rychlosti něco na displeji naťukala a odložila jen ja desku stolu. ,,A co vůbec budeme vařit?" zeptala se, když ke mně přešla a začala z jedné igelitové tašky vytahovat jednotlivé potraviny, které jsme nakoupili, a postupně je uklízet.

Vzala jsem do ruky podlouhlý sáček se špagetami a zamávala jimi před sestřiným obličejem. ,,Co říkáš na špagety?" Tázavě jsem na ni pohlédla, čekající na její reakci. I když upřímně, bylo mi jedno, kdyby odporovala.

,,S omáčkou nebo bez?" zeptala se uklízejíc do ledničky jogurty.

,,S bazalkovým pestem, tak jak to dělává babička," upřesnila jsem, jelikož jsem moc dobře věděla, že s omáčkou je Lu nejí, popravdě i já špagety s boloňskou omáčkou moc nemusím, ale neopovrhnu s nimi. Jen prostě s bazalkovým pestem je obě nejraději. ,,Nebo by sis je přála ještě jinak?"

,,Ne, bazalkové pesto beru." Ukázala a mě zdvižený palec a koutky zvedla do úsměvu, přičemž jsme obě pokračovali v uklízení nákupu. ,,A udělej jich hodně, protože si myslím, že jak dojde taťka z práce, tak si určitě něco dá. Však ho znáš," dodala a začala skládat jednu z tašek, která už byla prázdná.

,,Snad bude jeden balíček stačit, víc jsme nekoupili." Našpulila jsem rty a pokrčila rameny. ,,Nebojím se, že by si taťka přinejhorším ještě něco v ledničce nenašel."

Luana se zasmála a natáhla se pro jedno jablko, které jsem vyskládala pospolu s dalšími pěti na linku v úmyslu je dát do skleněné misky, která sloužila na ovoce. ,,Toho se nebojím." Usmála se, přičemž si pod proudem vody, tekoucí z kohoutku, opláchla červené jablko a následně se do něj zakousla. ,,Je výborně," zamumlala s plnou pusou.

Když jsme náš nákup zvládli uklidit na příslušná místa a nechali na lince pouze balíček se špagetami, tak jsem se sklonila pro větší hrnec, který se nacházel s dalšími ve skříni pod linkou, a napustila do něj vodu, načež jej položila na plotýnku, kterou jsem zapnula. ,,Jdu se převléct, tak to pohlídej, prosím," požádala jsem ji, zatímco jsem pozpátku kráčela z kuchyně na chodbu.

,,Bez problému," řekla, usedajíc za stůl, berouc do ruky svůj mobil. Ona se bez něj vážně neobejde.

Jen jsem nad ní pokroutila hlavou, otočila se a zamířila ke schodům, které mě vyvedli nahoru k pokojům. Vešla jsem do toho svého a ihned zamířila k velké dřevěné skříni, do které jsem si během svého návratu stačila vyskládat oblečení z Barcelony, ovšem skvělo se v něm i to, které jsem tu nechala při svém neplánovaném odletu. Otevřela jsem ji a důkladně pohledem přelétla její obsah, nakonec se natahujíc pro obyčejné čistě bílé tričko akorát na tělo a černé legíny. Skříň jsem zavřela a s vybraným oblečením se vydala k posteli, kam jsem jej položila, abych se mohla vysvléct z toho, co jsem na sobě nyní měla.

Rozepínala jsem si koflíček u džínových kraťásků, když v tom se domem rozezvonil zvonek, oznamující návštěvu, kterou jsme v tuto chvíli snad nikdo nečekali. ,,Lu! Zajdi otevřít!" křikla jsem na ni pro jistotu, že by to přeslechla, protože u ní to bylo silně možné, vzhledem k mému tipu, že se věnuje osobě a druhé straně jejího telefonu, jako půlku dnešního dne.