Don't Give Up! [Neymar Jr]

44. kapitola

No jo, prázdniny a já stejně nestíhám psát:) Ono je to těžké, když si tu někdo spí do 12 hodin odpoledne a na den si naplánuje hromadu věcí, že?:D Ale snad se vám bude kapitola líbit a do příště budu se snažit, abyste na další nemuseli dlouho čekat:)

Votes&koment potěší:)

I love you guys^^

Zastavili jsme se před dřevěnými dveřmi jednoho z panelákových bytů a já natáhla ruku, abych mohla zazvonit na malý obdélníkový zvonek připevněný na stěně. Zevnitř se už ozýval menší hluk, ale tušila jsem, že za pár hodin, možná i minut, se jeho hlasitost značně zvýší.

,,Divím se, že jich ještě domovník nevyhodil. Musí mít pohodové sousedy," řekl Ney, přehodil si láhev s vínem do druhé ruky a opřel se zády o hranu stěny. ,,To u nás v Brazílii jsme takové neměli."

,,To máš pravdu, ani ty co máme my teď, bych nebránila a klidně je vyměnila za jiné," přitakala mu Car s Davim v náručí, který se rozhlížel kolem dokola a něco si pro sebe mumlal. ,,Hrozní to lidé, pomalu se bojím jenom nadechnout, abych jim nenarušila klid." Pokroutila očima, načež jsem se já pousmála nad onou představou.

,,Já si stěžovat nemůžu." Pokrčila jsem rameny, když vtom se otevřely dveře a nás přivítala veselá tvář našeho přítele Nataniela. ,,Doufám, že nejdeme moc pozdě a holky ještě nezačali probírat laky na nehty beze mě!" Objala jsem ho a on mi věnoval letnou pusu na tvář. ,,Jinak ahoj," dodala jsem, abych nebyla za nezdvořilou, protože jsem si moc dobře byla vědoma, že by mi to vyčetl.

,,Ahojte. Neboj se, momentálně vedeme debatu o pečení kuřete, pokud jsem pochytil správný druh masa." Na chvíli svraštil čelo, ale nakonec nad tím mávl rukou a přivítal se i s ostatními. ,,Ty jsi určitě Carolina, že ano?" Podíval se s úsměvem na naši společnici, která už pokládala Daviho na zem a on se okamžitě schoval za Neymarem.

Car i Nat o sobě navzájem od nás hodně slyšeli, ale ještě ani jednou neměli tu možnost se osobně setkat. Až na dnešní večer.

,,Ano, to jsem. Ráda tě konečně osobně poznávám."

,,To já tebe taky. Ale aby to bylo oficiální, já jsem Nataniel, pro některé kámoše Nat." Znovu se na ni usmál, i když mu pravděpodobně úsměv s tváře ještě ani nestačil zmizet, a vtáhl Car do svého medvědího objetí. ,,A ať jsi o mě slyšela cokoli, nevěř úplně všemu, protože já jsem naprosto pohodový a bezproblémový kluk. Moc dobře vím, že tihle dva si určitě umí něco přidat." Vyplázl na mě a na Neymara jazyk, načež si ode mě vysloužil plesknutí po rameni. ,,Hele!" Zamračil se a promnul si rameno. ,,Proč mě dneska všichni bijete za pravdu? Co jsem komu udělal, že tohle musím trpět?"

,,Kámo, já myslel, že už sis zvykl." Zasmál se krátce Ney a společně jsme se všichni vydali do obývacího pokoje jejich menšího bytu, kde už seděli jeho spolubydlící, pár dalších přátel a Monica, která vedla debatu se svými kamarádkami.

,,Ahojte všichni," pozdravili jsme je, načež oni svou pozornost věnovali s usměvavými tvářemi našim osobám.

,,No už jsme mysleli, že nedorazíte." Zasmál se Cris a odložil na stolek skleněnou láhev s pivem. ,,I když si myslím, že bych měl větší šanci zvítězit v pokeru." Stoupl si a šel se s námi přivítat.

Cris i Santiago, další z Natanielových spolubydlících, už k nám párkrát zavítali na jejich oblíbenou poker akci. Nikdy jsem tu hru nepobrala a popravdě asi ani nepoberu, ale když je to baví, tak ať ji hrají. Aspoň je od nich všech na chvíli klid.

Zatímco nás Nat všechny vzájemně představil, Davi už si odběhl hrát s Alanovým synem Marcem, který je zhruba o dva roky starší, a zmizeli v jednom z místních pokojů.