Don't Give Up! [Neymar Jr]

48. kapitola

Takže zaprvé- omlouvám se, za snad 2 týdenní neaktivitu, ale nějak mi to nešlo a nebo jsem měla plno dalších věcí na práci:)

A zadruhé- děkuju za 8K reads, lásky:*

Vote&koment potěší:)
Btw. Za případné chyby se opravdu omlouvám:)

Přetáhla jsem si přes hlavu jedno z Neymarových triček a na nohy si natáhla červené tepláky s gumičkou na kotníkách. Osušku přehodila a vydala se ke dveřím koupelny, které jsem otevřela, míříc rovnou do obývacího pokoje, kde jsem věděla, že se obyvatelé domu nachází.

,,Pohádka skončila a teď šup do hajan, Davi," zaslechla jsem Carolin hlas a následně položení ovladače na desku konferenčního stolu.

,,Ale já ještě nechci, mami," zaúpěl v momentě, kdy jsem překročila práh a šla k velké pohovce, na které všichni seděli. Davi měl ruce založené na hrudi, hlavičku mírně skloněnou a ret nakrčený, dívajíc se na svou mámu. ,,Ještě nejsem unavený," bránil se dál.

Car si povzdechla, vstala a natáhla k Davimu ruce. ,,Davi, žádné protesty. Už je moc hodin a takové děti, jako jsi ty, už chodí spinkat. Tak buď půjdeš sám, nebo tě tam odnesu, vyber si."

Já jsem se mezitím, co se Car snažila Davimu domluvit, posadila vedle Neymara, který cosi ťukal do displeje mobilu, avšak jakmile zaznamenal mou přítomnost, mobil odložil vedle sebe a přitáhl si mě na hruď. ,,Krásně voníš," zalichotil mi, když mi vtiskl polibek do vlasů, a bradu si přel o mou hlavu.

,,Děkuju." Uculila jsem se a víc hlavu přitiskla k jeho hrudi. ,,Koupel mnohdy udělá svoje, zkus to taky někdy," dodala jsem se širokým úsměvem.

Ucítila jsem, jak pokroutil hlavou a uchechtl se. ,,Ty jsi potvora, hlavně, že se ke mně teď tulíš jako k plyšovému medvědovi nebo polštáři, místo kterého mě dost často používáš."

Taky jsem se zasmála a vzhlédla do jeho tváře. Jeho čokoládové oči se okamžitě dostaly do kontaktu s těmi mými. ,,To ty sis mě k sobě stáhl." Nadzvedla jsem obočí. ,,Já jsem neměla ani zdaleka na výběr."

Jakmile chtěl opět něco namítnout, předběhla ho Carol. ,,Ney, půjdeš ho prosím uložit? Prý půjde jenom s tebou." Ney k ní s protočením očí stočil pohled, za což si ode mě zasloužil plesknutí do hrudi

Téměř nepatrně s sebou šklubl, ale jelikož jsem na něm byla natisknutá, tak jsem to mohla cítit. ,,Když mě teta pustí, tak jo." Následně se opět podíval na mě.

Pouze jsem pokrčila rameny a odtáhla se od něj, opírajíc se zády o opěrku sedačky. ,,Tak běž, taťuldo." Strčila jsem do jeho ramene rukou, když se neměl ke zvednutí.

Protočil nade mnou oči, povzdechl si a postavil se, míříc k Davimu, který k němu natáhl ruce. ,,Tak pojď ty kaziteli pěkných chvil." Usmál se na něj a vzal ho do náruče. ,,To sis nemohl jít lehnout dřív, nebo chvilku počkat?" Kráčel s ním z místnosti, načež jsme se v ní ocitly s Carol samy.

,,Promiň," řekla najednou a sesunula se vedle mě, do ruky vzala ovladač a zapnula televizi, jejíž obrazovka se v momentě rozsvítila.

Nechápavě jsem se na ni podívala s nadzvednutým obočím. Zřejmě vycítila, že se na ni dívám, a pohled mi opětovala. ,,Za co se omlouváš?" Oči jsem po vyřčení otázky přimhouřila, protože mě opravdu žádný důvod nenapadal.     

,,Za Daviho, mohla jsem ho jít uložit a vy dva byste měli chvilku jenom pro sebe, ale on-" začala, ale já ji okamžitě přerušila.

Dlaň jsem položila na její paži a stiskla ji. ,,Proboha, to vůbec neřeš. Davi tu je, aby strávil nějaký čas se svým tátou, ne? Já a Neymar máme plno chvil pro sebe, tak ať se pěkně stará." Usmála jsem se na ní, aby věděla, že to myslím vážně. Opravdu neměla sebemenší důvod se omlouvat.