Don't Give Up! [Neymar Jr]

15. kapitola

Ano, v plánu bylo přidat novou kapitolu do konce víkendu, bohužel moje plány selhaly, jelikož jsem v sobotu byla na fotbale a potom hlídala jedno a půl-letou sestřenku, načež večer strávila s kámoši venku:) A v neděli? Když byl dopoledne čas, tak nebyly nápady a přišlo mi to všechno takové mdlé(?), no prostě jsem s tím nebyla spokojená a zase nechci nic uspěchat... No a odpoledne jsem se musela učit na písemku z ekonomiky:/ A aby toho nebylo málo a řekla jsem si, že vám to napíšu v pondělí, tak to jsem se domů dostala až nějak v sedm a pak se musela učit. A následující den úterý? Já psala, vážně, ale pak nám došla návštěva, která odešla až v jedenáct večer, tudíž jsem se nestihla ani neučit chemii, ani dopsat kapitolu. Omlouvám se tedy za dlouhé čekání a doufám, že se vám bude kapitola alespoň částečně líbit:) Mě přijde nějak chaotická, ale vážně jsem nevěděla, jak jinak to napsat.

Votes&koment potěší:)

Btw. Děkuji všem, kdo si uděláte čas a přečtete si tuhle občas neraálnou slátaninu, strpíte mé výpadky a dlouhé čekání, ale hlavně děkuji za votes a úžasné komenty!^^ MÁM VÁS VŠECHNY ZA TO MOC RÁDA^^

-Bruna-

Ráno jsem se vzbudila za svítání, což na mé zvyky bylo poměrně brzy. Běžně mě nikdo nevytáhl z postele dřív jak v deset hodin. Ovšem poslední dny v Barceloně jsem překonávala sama sebe, možná za to mohlo i jiné časové pásmo, anebo to, že jsem spala v pokoji, jehož okno bylo na východní straně.

Ležela jsem ve sněhobílých peřinách a promnula si oči. Jelikož v domě panovalo ještě hrobové ticho, natáhla jsem se po mobilu, abych se ujistila v čase, který mě utvrdil v tom, že je teprve šest hodin ráno. Nechápala jsem, proč jsem vzhůru v tak brzkou hodinu, kdy je snad ještě nelegální vstávat.

Včera večer jsme si šli s Neymarem lehnout docela brzy, přišlo mi, že byl celou tu dobu přešlý. Neměla jsem tušení, co všechno u Lea rozebírali, ale nebylo příjemné sledovat jeho zamyšlený pohled celý večer. Proto, když jsme dohráli druhé kolo scrabble, jsme si na chvíli pustili televizi a poté se odebrali každý do svého pokoje. Nechápala jsem, proč dělal neustále hotové závěry ohledně fotbalu, ale malý hlásek ve mně mi říkal, že včera v tom bylo ještě něco jiného.

Když jsem asi dobrou čtvrt hodinu jenom nečinně ležela a přemýšlela nad včerejším dnem, jsem se rozhodla, že udělám něco užitečného. Začnu ráno sprchou a poté vyrazím něco nakoupit, jelikož naše zásoby z posledních dnů značně mizely. A navíc jsem se rozhodla, že bych mohla Neymara potěšit jeho oblíbeným jídlem.

Prohrábla jsem si zplihlé vlasy a přešla ke skříni s oblečením, načež jsem vydala na chodbu. Našlapovala jsem po špičkách, abych ho nevzbudila, i když jsem si byla vědoma, že by ho mé kroky vzbudit nemohly. Procházela jsem kolem jeho pokoje, dveře měl pootevřené, jak mýval poslední dva roky ve zvyku kvůli Davimu, a já se neubránila nutkání se na něj podívat. Byl přikrytý pouze do pasu a mě se tak naskytl pohled na jeho vypracované břicho. Kousla jsem se do rtu a odvrátila od něj pohled, když se zamrvil a opatrně přetočil na druhý bok. Naposledy jsem k němu vzhlédla a poté se odebrala do koupelny, kde jsem si dopřála příjemnou dlouhou sprchu.

Po sprše jsem si v kuchyni připravila cereálie s mlékem a medem, které jsem milovala. Naučil mě to jíst Neymar, když mi bylo zhruba sedm let. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pořádali jsme naši první přespávačku a on se rozhodl mi udělat snídani. Nevěděla jsem, co do toho přidal, ale ta jemná a sladká chuť mi tak zachutnala, že jsem ho přiměla mi to říct. Od té doby nedělám cereálie na jiný způsob.

*****

Kráčela jsem směrem k zaparkovanému autu půl bloku od obchodu. Zaparkovala před kavárnou, ve které jsem byla včera s Antonell, protože parkoviště u obchodu bylo plné. V rukou jsem držela plnou papírovou tašku s nákupem a snažila se vyhýbat lidem. Na to, že bylo teprve něco málo kolem osmé, tak ulice byly zaplněny lidmi a provoz na silnici nebyl ani zdaleka plynulý. Tašku jsem si dala do levé ruky a pravou se snažila najít v kapse od bundy klíče. Uhnula jsem jedné starší dámě se šíleným psem a chtěla zahnout k autu, když v tom jsem do někoho narazila.