Don't Give Up! [Neymar Jr]

56. kapitola

Převalila jsem se na druhou stranu a přitulila se víc ke zdroji tepla, kterým bylo Neymarovo tělo. Párkrát jsem zamrkala očima a následně je otevřela. Do zorného pole se mi dostala jeho holá bronzová hruď, která se nadzvedávala v pravidelných intervalech, a já po ní přejela opatrně konečky prstů tak, abych jej nevzbudila ze spokojeného spánku.

Byl za námi další měsíc, který se odehrál v rámci možností bez nějakých komplikací. Ney se krůček po krůčku blížil ke svému cíli a nebylo osoby z jeho blízkých, kteří by ho v tom nepodporovali a neměli z toho stejnou radost, jako on sám. Včera se dokonce od Pepa dozvěděl, že po konzultaci s jeho ošetřujícím doktorem, u kterého byli společně na kontrole, se může pomalu, ale jistě zapojovat do tréninku B-týmu. Nadšenost v jeho očích byla celý den nepřehlédnutelná a přispěl k tomu i úsměv na jeho rtech. Ihned tuto úžasnou novinku musel zajet sdělit i Titovi, který se před pár dny vrátil z nemocnice do domácího léčení s tím, že to začíná s jeho stavem vypadat dobře. Opravdu bych řekla, že předešlý měsíc, až na jednu výjimku, bych brala za měsíc šťastných zpráv. A doufala jsem, že to tak bude i nadále.

Jeho tělo se po pár minutách, co jsem jen tak přejížděla bříšky prstů po jeho rozehřáté pokožce sem a tam, zachvělo, jeho rty se zformulovaly do hřejivého úsměvu a téměř nepatrně zakmital řasami. Tento jeho čin donutil i koutky mých rtů vyšvihnout se do výšky. ,,Dobré ráno," zachraptěl svým chraplavějším ranním hlasem, oči nechávajíc stále zavřené, avšak svou paži přehodil přes mé tělo a lehl si na záda, stahujíc si mě na sebe.

Obkročmo jsem se posadila na úroveň jeho pasu, nechávajíc jeho dlaně bloudit po mých bocích. ,,Dobré ráno," opětovala jsem mu a sklonila se k jeho našpuleným rtům, které žádaly po polibku, jejž jsem mu nemohla jinak než dopřát, protože i já jsem po něm toužila. Jeho rty vás doslova opíjely a nutily vás chtít víc a víc.

,,Dneska je tu nějaké ticho," téměř zašeptal, když jsme se od sebe kvůli nedostatku vzduchu odtáhli, dlaněmi mi stále vytvářejíc příjemné hřejivé linie. Najednou však zajel pod lem mého trička na spaní a začal postupovat o něco výš.

,,Možná proto, že jsme tu sami?" Nadzvedla jsem obočí a chytila jeho ruce, které jsem vytáhla z pod tenké látky trička a propletla si s ním prsty, ruce pokládajíc vedle jeho hlavy do měkkých polštářů.

Ney se potutelně usmál a rychlým šikovným zatáhnutím rukou si mě stáhl níž. ,,Toho bychom mohli využít, nemyslíš si?" použil svůj svůdný hlas a zadíval se na mé rty, po těch svých si přejíždějíc jazykem. ,,Nemáme tu žádnou osobu, která by si vyžadovala naši pozornost, pouze nás samotných. Kdy se nám tahle možnost zase naskytne? Rozhodně bych neváhal, protože jak se říká – co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek." Na svých rtech mu stále pohrával úsměv, ale po mém zakroucení hlavy ze strany na stranu mu ztuhl a změnil se v tenkou linku. ,,Proč ne?" Nakrčil čelo.

,,Protože teď potřebuju na záchod a mám docela hlad, proto." Sklonila jsem se k němu, abych mu věnovala rychlý polibek, a slezla z něj na svou půlku postele, kde jsem se posadila. Chtěla jsem se postavil, ale zabránily mi v tom prsty, které se znenadání omotaly kolem mého zápěstí. ,,Co?" Věnovala jsem mu pohled.

Už neležel na zádech, nýbrž opět na boku jako před tím, než se vzbudil. ,,Co co? Tak ty mě svými doteky vzbudíš a pak se prostě zvedneš a odejdeš? Tohle není pěkné." Pokroutil hlavou.

,,Ještě jsem se nezvedla, protože mě držíš." Ukázala jsem prstem na mé zápěstí, které bylo v jeho jemném sevření.

Nespokojeně zamrčel, avšak stále mě držel. ,,Víš, jak jsem to myslel. Prostě mi dáš naději a pak to celé necháš spadnout jako domeček z karet, to se mi prostě nelíbí." Škubl se mnou, což mě donutilo vyjeknout, a stáhl si mě tak k sobě blíž. Rty měl zhruba ve stejné úrovni jako nyní já a přiblížil se k nim na vzdálenost zhruba dvou milimetrů. ,,A navíc, včera si byla unavená, ale dneska vypadáš plná energie. Další faktor pro to, využít této chvíle," zašeptal a přisál se mi na rty.