Don't Give Up! [Neymar Jr]

53. kapitola

Doufám, že nebude mít nikdo problém s délkou dnešní nové kapitoly, ale nějak to šlo prostě samo :D Můžete to brát i jako rezervu, protože teď mám neustále nabitý program celého dne, a tak nevím, kdy se zase ke psaní dostanu:) 

Snad se bude líbit:)

Vote&koment potěší:)

Btw. Něco pro tebe Pajušo, ty jedna zvrhlice :D Ta fotka je naprosto bombová!^^

Ráno jsme se probrala z více než jen spokojeného spánku a pohledem okamžitě zavadila o Neymarův hrudník, který se pravidelně nadzvedával. Pousmála jsem se nad tím, jak klidně ležel s pootevřenými rty a své paže měl omotané kolem mého těla. Bříšky prstů jsem mu jemně přešla po hrudi. Při mém doteku na jeho bronzové pokožce se mírně zamrvil a já si skousla spodní ret, nechtěla jsem ho vzbudit. Naštěstí nadále spokojeně oddechoval.

Vzhledem k tomu, že mé hrdlo prahlo suchem, jsem opatrně uchopila jeho paže a snažila se je odtáhnout z mého pasu, což se mi i nakonec podařilo. Ney se otočil na druhý bok a stáhl si k sobě celou peřinu, pod kterou jsme dnešní noc společně spali.

,,Opravdu děkuji, gentlemane." Usmála jsem se a pokroutila hlavou, načež jsem se posadila a spustila nohy na zem, která nepříjemně studila a postavila se. Odkráčela jsem po špičkách ke dveřím, jejž jsem potichu otevřela a zase za sebou, jakmile jsem byla na chodbě, zavřela, rozhodnutá zajít si do kuchyně. Ale jako první jsem zamířila do Daviho pokojíčku, abych se ujistila, že ještě spí, což se mi i po nakouknutí mezi dveřmi potvrdilo.

Když jsem se dostala do kuchyně, otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní krabici s pomerančovým džusem. Z vrchní poličky ve skříňce nad linkou jsem si podala skleničku, do níž jsem džus nalila a následně se napila. Vypila jsem zhruba polovinu a tak jsem se rozhodla si vzít skleničkou s sebou zpátky do ložnice. Uklidila jsem tedy krabici zpátky do ledničky a se skleničkou se vydala zpět.

Jakmile jsem otevřela dveře od ložnice, pohlédla jsem na Neymara, který ležel na zádech a pohled měl upřený na displej mobilu, na nějž něco ťukal. Hned, jak zaregistroval můj návrat, se na mě podíval a usmál se od ucha k uchu. Vždycky mu úsměv strašně moc slušel, tak jako každému člověku. Neměla jsem ráda, když se mračil a jeho úsměv nebo smích byl pro mě zdrojem zahřátí u srdce. ,,Dobré ráno," řekl a mobil odložil na noční stolek, načež se otočil na bok a hřbetem ruky si protřel jedno oko, následně ke mně ruku natahujíc.

,,Dobré i tobě." Úsměv jsem mu oplatila a natáhla k němu skleničku, domnívajíc se, že se chce též napít.

Ney však pokroutil hlavou a krátce se zasmál. ,,To pěkně odlož, džus nechci," řekl se stále nataženou rukou.

Odložila jsem tedy skleničku na noční stolek a chytila se jeho ruky, díky čemuž mě stáhl do postele. ,,Co blbneš?" Zasmála jsem se, když mě uvěznil pod svým tělem a začal mi tvořit polibky vlhkou cestičku po mé čelisti.

,,Já neblnu," zamumlal a vtiskl mi letmý polibek na rty. ,,Jen se k tobě chovám tak, jak si zasloužíš- něžně a s citem." Zapřel se rukama u mé hlavy a sladce se na mě usmál. Jeho typicky vyčesané vlasy mu padaly ledabyle do obličeje, ale to nic neměnilo na jeho perfektním obličeji. ,,Už nikdy nezopakuji to, co jsem předvedl včera." Sklonil se ke mně a znovu přiložil své rty na ty mé, ale tentokrát na nich setrval nějakou dobu, kterou jsem si více než užívala.

,,Už to nevzpomínej. Chci tu vzpomínku vymazat z paměti," řekla jsem, když se odtáhl, a přejela mu dlaní po tváři, na které rašilo nepatrné strniště.

,,Omlouvám se." Smutně se na mě usmál.

Pokroutila jsem hlavou ze strany na stranu a zadívala se mu do jeho čokoládových očí.,,Tvoji omluvu beru v potaz, ale teď na to už zapomeňme, ano? Oba dva vymažeme včerejší událost z paměti a nebudeme se jí více zabývat. Pro nás už bude podstatná pouze přítomnost." Druhou rukou jsem mu zajela do vlasů, za které jsem si ho stáhla dolů, což nečekal a ruce se mu podlomily, takže se nyní podpíral na loktech. Přišlo mi to komické, a proto jsem se, místo mého původního plánu políbit ho, začala smát.