Don't Give Up! [Neymar Jr]

40. kapitola

Vím, že jsem si dala opět načas, ale dřív to nešlo:) Omlouvám se:)

Touto kapitolou bych chtěla odstartovat druhou část knížky, odehrávající se o nějakou tu dobu později, jak za chvíli sami zjistíte:) 

Vote a koment potěší, opět:)

Btw. Ta fotka nahoře se mi mega líbí:3

O sedm měsíců později

Ze spokojené říše příjemných snů mě vyrušila neúprosná tlumená melodie s textem písničky 'Centuries' od Fall Out Boy, která se rozléhala místností. Nepříjemně jsem zamrčela a přetáhla si příjemně teplou peřinu přes hlavu, doufajíc, že onen pekelný stroj přestane vyzvánět a nechá mě dál spát.

Když však Bůh mé modlitby nevyslyšet nebo je prostě ponechal ignoraci, tak jsem chytila do pěstí cípy bílé přikrývky a si jej z obličeje, hlasitě si povzdechujíc. ,,Můžeš to sakra vzít?" zeptala jsem, nutíc otevřít své rozespalé oči. Okamžitě mě do nich uhodilo ostré světlo, které nebylo ani zdaleka příjemné, a otočila jsem se na levou stranu, kde jsem předpokládala, že bude ležet osoba, které tento vražedný stroj patří. Avšak jsem se mýlila, jelikož namísto něj jsem na druhé půlce postele mohla spatřit jen pomuchlanou deku a prostěradlo.

Promnula jsem si obličej, odkryla ze svého těla, zahaleného v dlouhých šedivých teplákách a bílém upnutém tričku s dlouhým rukávem, a vydala se za zvukem, abych jeho počínání mohla přerušit.

Zvedla jsem z podlahy pohozené Neymarovi džíny a z jedné z kapes vytáhla onu vibrující plastovou krabičku s několika palcovým displejem, na kterém blikalo jméno věrného Neymara společníka Lea.

Přejela jsem palcem přes displej, čímž jsem hovor přijala, přikládajíc si mobil k uchu. ,,Někteří lidi ještě spí," řekla jsem napůl chraplavým hlasem, což mě donutilo si trochu odkašlat, abych jej vrátila do normálu. ,,Takže ať chceš co chceš, doufám, že to stojí za probuzení mě."

,,Oh, ahoj Bruno," ozval se z druhé strany Leův kapku pobavený hlas. ,,Rozhodně jsem neměl v úmyslu tě budit, ale sháním Neymara. Jen mi prosím neříkej, že je zaměstnaný jinou činností, o níž nepotřebuji vědět podrobnosti."

Přísahám, že kdyby byl momentálně poblíž mého dosahu, tak by ho má pěst zasáhla do ramene, jak to často dělám, když má někdo blbé keci, a obdarovala bych jej vražedným bodavým pohledem. ,,Hahaha, tady někdo snídal vtipnou kaši. Proč tuhle větu používáte snad všichni, když vezmu jeho mobil?"

,,No to já nevím." Uchechtl se. ,,Kde teda je, že zvedáš jeho mobil?"

,,No, to bych asi taky ráda věděla, ale jistě vím, že v ložnici se mnou není a-" Rozhlížela jsem se po místnosti, až mě do očí uhodili jeho tepláky, ve kterých šel včera večer spát, pohozené na konci postele a otevřená skříň s rozházenými mikinami. ,,-a ani celkově se mnou doma," dokončila jsem myšlenku, prohrabujíc si vlasy, vonící po jablečném šampónu. ,,Mám mu něco vzkázat až dorazí?"

,,Jen ať mi pak zavolá zpátky, díky. A počky-" na chvilku se zarazí, zatímco já čekám, co má na jazyku. ,,On odešel a nevzal si s sebou mobil? Wow, co se stalo?" Nemusela jsem ho ani vidět, abych podle tónu hlasu poznala, že se usmívá.

,,Upřímně? Taky mě to zarazilo." Usmála jsem se dívajíc so do velkého zrcadla na dveřích z jedné ze skříněk, které mi sem Ney na mou žádost zhruba před měsícem přidělal. ,,Až se vrátí a já z něj dostanu, kam se to vydal, tak mu to vzkážu."