Don't Give Up! [Neymar Jr]

28. kapitola

Holkyy, moc se omlouvám!:( Jsem na sebe děsně naštvaná, ale dřív to nešlo- učení, různé aktivity, menší problémy a hlavně nebyla OPĚT nálada. Nevím, co se to se mnou děje, že nemám chuť, ani na psaní, kam jsem utíkala vždycky před krutou realitou, ale děsně se na sebe zlobím! Doufám jen, že mě tohle mé otřesné období brzo opustí a já zase budu akční:) 

S dílem nejsem nijak zvlášť spokojená- což není zrovna žádná novinka. Ale posouzení nechám na vás, třeba mě opět překvapíte, jak to umíte:)

Btw. Za chyby se omlouvám:)

Vote a koment s jakýmkoli názorem potěší:)

S omotanou nebesky modrou osuškou kolem těla, ze kterého ještě kapaly kapičky vody, stékající z mé pokožky, jsem vyšla z koupelny, míříc do svého pokoje, kde se nacházel kufr s veškerým oblečením. Zavřela jsem za sebou dveře a dřepla si před otevřený kufr, ve kterém jsem se začala přehrabovat, abych našla jednotlivé kousky oblečení, které jsem měla v plánu si obléct. Když jsem misi ukončila s úspěchem, osuškou jsem ještě setřela kapky, které mi na pokožce zůstaly z ranní sprchy, a začala se oblékat.

,,Bruno?" Ozvalo se klepání na dveře, současně s melodickým hlasem mé sestry, a pomalu se začaly otevírat, načež se ve škvíře, která vznikla, objevila Luana.

,,Copak?" zeptala jsem se, přetahujíc si před hlavu tmavě modrou halenku, čekající.

Lua vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře, načež skočila na mou rozestlanou postel. ,,Na jak dlouho ses vrátila?" zeptala se s nadzvednutým obočím, načež si začala své dlouhé čokoládově hnědé vlasy upravovat do drdolu.

Upravila jsem si rukávy halenky, abych je neměla přetočené a přešla k ní, načež jsem se vedle ní posadila, paží si kolem jejich ramen přitahujíc k sobě. ,,Nevím přesně, ale budu se muset vrátit do Barcelony, protože Ney teď potřebuje mou pomoc. Má to teď těžší a já mu slíbila, že s ním budu, dokud mu nepolezu krkem. Už teď pro mě nebylo příjemné ho tam nechat, když kolem sebe někoho potřebuje, ale nebyla jiná možnost." Pousmála jsem se na ni. ,,Ale myslím, že to nebude hned, ještě nějakou dobu tě tu budu otravovat." Úsměv jsem rozšířila, čímž jsem ho vykouzlila i jí. 

,,Je mi líto, co se Neymarovi stalo, vážně moc. Věřím, že to pro něj není jednoduché," řekla vážně. ,,Ale ať si zase moc nemyslí, že mi úplně ukradne sestru." Zasmála se a dloubla do mě. ,,Je to mezi vámi hodně žhavé?" Pozvedla tázavě obočí, čekající s nadšením na mou odpověď. V očích bych jí jen ztěžka mohla přehlédnout rozzářené jiskřičky.

Pokroutila jsem nad její zvědavostí hlavou, zasmála se, ale následně přikývla. ,,Podle mě ano, Ney je prostě zlatíčko." Při pomyšlení na něj, jsem byla nucena se zasněně usmát. Je až děsivé, jak si k sobě dokážete připustit osobu natolik, že vám chybí nejen svými pozitivy, ale i chybami, a to i za jeden den.

,,Jste strašně sladcí a nechápu ty lidi, co o vás říkaj opak. Víš, ségra, vždycky jsem věřila, že to mezi vámi začne jiskřit a ejhle, jste spolu. Jsem za tebe moc ráda." Vlepila mi pusu na tvář a zářivě se usmála.

,,Děkuju." Pohladila jsem ji po tváři a následně vstala, vytahujíc z mého kufr kosmetickou taštičku. ,,Myslíš, že ještě stihnu menší úpravu, než naši zavelí?" Podívala jsem se na ni tázavě, načež Luana přikývla.

,,Buď klidná, mamka ještě taky není nachystaná," dodala, načež vstala a společně jsme se vydali z pokoje na chodbu. Zatímco Luana zamířila do svého pokoje, já se vydala s kosmetickou taštičkou zpátky do koupelny.