Don't Give Up! [Neymar Jr]

45. kapitola

Wohoo, psaní této kapitoly mi šlo jako po másle a myslím, že jsem docela spokojená, tak snad budete i vy :D Předem upozorňuji, že při psaní byla má nálada vážně zajímavá a díky tomu tak i kapitola vypadá :D

Vote&koment potěší:)

Zhluboka jsem se nadechla a vsála nosem vzduch, načež jsem jej vydechla a začala se protahovat. Sluníčko už svítilo na mou tvář a hřejivě mě šimralo. Když jsem otevřela oči, které jsem si následně protřela, otočila se na pravou stranu a pohled mi padl na zeširoka se usmívajícího Neymara, který mě upřeně sledoval svýma hnědýma očima, podepírajíc si levou rukou hlavu.

,,Dobré ráno." Úsměv jsem mu oplatila a prohrábla mu jeho vlasy, které mu spadly do obličeje, i když jsem mu s tím moc nepomohla a ony spadl zase dolů. ,,Jak se cítíš?" zeptala jsem se vzápětí, připomínajíc mu mou otázkou jeho včerejší opilost.

,,Dobré i tobě." Natáhl svou pravou paži ke mně, pokládajíc mi ji na záda a přitáhl si mě k sobě blíž, až jsme se dotýkali těly a mně okamžitě bylo příjemné teplo. ,,Překvapivě mi nijak moc špatně není, jen trochu tupá bolest hlavy, ale byl jsem na tom už hůř." Věnoval mi polibek do vlasů. ,,Popravdě jsem trochu toho odreagování potřeboval," dodal vzápětí.

,,Jsem ráda, že ses bavil a aspoň na chvíli na všechno zapomněl a hodil to za hlavu." Usmála jsem se a políbila ho na jeho bujné rty, spojujíc je s těmi mými v delší polibek. ,,Co si dáš k snídani?" zeptala jsem se ho, jakmile jsme se od sebe odtáhli, když nám začal docházet dech.

,,Tebe." Uličnicky se usmál.

,,Blbečku." Pokroutila jsem nad ním hlavou a pěstí ho bouchla do ramene. ,,Myslím to vážně, co si dáš?" zkusila jsem to znovu.

,,Já to taky myslím vážně." Vyplázl na mě jazyk. ,,Proč si myslíš, že bych si z tvé nabídky ke snídani dělal legraci?" Nadzvedl obě obočí.

,,Tak si pak k té snídani něco udělej." Povzdechla jsem si, ignorujíc jeho otázku a perverzní myšlení. ,,Nekomentuj to." Zarazila jsem ho okamžitě ukazováčkem na jeho rtech, když se nadechoval k vyřčení další poznámky.

,,Fajn, ale jeden tvůj prst mě opravdu neumlčí." Krátce se zasmál a uchopil mé zápěstí mezi jeho prsty, odtahujíc můj prst od jeho rtů. ,,Jdu si hodit sprchu," informoval mě, pustil mi ruku a odkryl se.

,,Běž, ať nejsi za čuně a krásně voníš po citronovém šampónu." Našpulila jsem rty, na které mě rychle políbil, a postavil se na podlahu, míříc k zavřeným dveřím ložnice.

,,Mimochodem," zarazil se a já se otočila na druhou stranu, abych viděla na jeho postavu. Ruku měl položenou na klice již otevřených dveří. ,,Jsi strašně roztomilá, když spíš," řekl a zmizel mi z dohledu.

Pobaveně jsem nad ním pokroutila hlavou, lehla si na záda, zakládajíc si ruce za hlavou, a dívala se do tupě stropu, přemýšlejíc, jak se říká, o nesmrtelnosti brouka.

Nevím, jak dlouho jsem tak ležela a nečinně se dívala na onen bílý strop, na kterém jsem nenašla, na štěstí, ani jedinou prasklinku nebo něco narušující bělost, ale najednou jsem se odhodlala k tomu, abych se šla převléct z oblečení na spaní.

Postavila jsem se přešla ke skříni, kterou jsem otevřela. Sáhla jsem po černých legínách a světle růžovém volném tričku s dlouhým rukávem, jehož délka byla zhruba do půli stehen. Oblečení jsem přehodila přes židli a chytila lem Neymarova trička, abych si jej mohla přetáhnout přes hlavu.

,,Oh, kurva." Ozvalo se najednou ode dveří, když jsem už tričko měla dole, načež jsem si ho instinktivně přiložila k tělu, otáčejíc pohled k osobě.