Don't Give Up! [Neymar Jr]

38. kapitola

Dneska je tak super deen! Škola naprosto v klídečku, venku svítí sluníčko, je teplo- no co víc si přát, že ano?:D No, ale co tu budu kecat. Kapitola trochu delší než jsem předpokládala, ale myslím, že nic namítat nebudete:) Tak snad vás potěším a bude se líbit:)

Ležela jsem na nafukovacím lehátku, na očích sluneční brýle, abych nedovolila slunečním paprskům mě provokovat, i když jsem měla oči zavřené, a nechávala se unášet vodou v bazéně na Neymarově zahradě. Hladina vody se mnou pohubovala něžně a pomalu jako s křehkým porcelánem, zatímco já si se zavřenýma očima užívala ten příjemný relax a uvolnění, které mi bylo dopřáno.

Jakmile skončil zápas, který mimochodem skončil v prospěch našich kluků se suverénní výhrou 5:0, jsme s Leem a Antonell zašli na pozdní oběd do místní restaurace blízko stadionu, kde jsme si popovídali, a následně vyrazili domů. No a nyní se u nás nacházel Nataniel, kterého jsem pozvala, jelikož jsme se už dlouho neviděli vzhledem k tomu, že mi několik týdnů strávili v Santosu a on naopak odjel na čtrnáct dní do Lisabonu.

Využili jsme příjemného hřejivého srpnového dne a udělali si posezení na zahrádce i s bazénem, který jsem nyní obývala úplně sama, protože ti dva se rozhodli, že si zahrají poker.

Dlaněmi jsme přejala po hladině příjemně osvěžující vody, načež je do ní ponořila po zápěstí a pohnula s nimi dopředu, abych se odrazila a trochu posunula, díky čemuž se klidná hladina rozpohybovala.

,,Bruno?" ozvalo se mé jméno z pravé strany, kam jsem se natočila a otočila hlavu na stranu, abych na dotyčného dobře viděla. Ney seděl na dlažbě kolem bazénu a pokládal své snědé nohy do vody, zapírajíc se dlaněmi za svými zády a pohledem upřeným na mě. ,,Nedala by sis dneska večer pizzu?" Usmál se, jak nejkrásněji uměl, a jednou rukou si prohrábl vlhké vlasy, které mu padali do obličeje, jak ztratili tvar, který jim ráno určil.

Můj pohled v mžiku padl na jeho rozpálenou pokožku na hrudi, kde se mu rýsovali svaly a našpulila rty. ,,Můžeme." Přikývla jsem a podívala se za jeho postavu, kde se nacházelo posezení. ,,A kde jsi nechal Nata?" zeptala jsem se.

Než mi však stačil Ney cokoli říct, tak jsem se s hlasitým žuchnutím ocitla pod hladinou vody, načež jsem začala rukama všemožně mávat, až se mi povedlo odrazit špičkou nohy odrazit od dna a postavit se.

Jakmile jsem byla ve vodě do půle hrudi a mohla se konečně pořádně zhluboka nadechnout, dolehl do mého ucha smích, který patřil těm dvěma blbečkům, kteří si tuhle situaci a mou reakci náramně užívali. ,,Jaký debil?!" vykřikla jsem odkašlávajíc si, jelikož se mi podařilo spolknout trochu vody, a rukou si přehodila prameny vlasů, které mi díky vodě spadli do obličeje.

Nemusela jsem se ptát, protože jen debilovi by nedošlo, kdo je viníkem- jednoznačně Nat. Ten trupem ležel na lehátku, na kterém jsem do teď byla já, a pobaveně mě se zvonivým smíchem sledoval. ,,Maminka ti neříkala, že voda z bazénu se nepije?" Podíval se na mě s nadzvednutým pravým obočím.

,,Kreténe jeden blbej!" Napřáhla jsem se rukou a stříkla na něj vodu, kvůli jejichž kapkám cukl hlavou na stranu. ,,A ty se k němu ještě přidáváš? Měl by ses mě zastat!" Otočila jsem se k Neymarovi, který se už zapíral za lokty a snažil se nepropustit ven přicházející smích, a založila si ruce na hrudi, načež jsem si uvědomila, že na svých očích nemám sluneční brýle. Okamžitě jsem se rozhlédla kolem sebe a snažila se je najít, ale na hladině kupodivu neplavaly. ,,Super, teď mi vy vtipálci pomožte najít ty sluneční brýle dřív, než je někdo rozdupne." Podívala jsem se na oba přísně a následně sklopila pohled, s šouravými pohyby hledajíc ony brýle, chránící mé oči před sluníčkem.