Don't Give Up! [Neymar Jr]

19. kapitola

Takže, přináším vám novou kapitolu a doufám, že se vám bude líbit:) Děkuju moc za ohlas k minulé kapitole, jste zlatíčka^^

Co bych chtěla dotad, dneska odvážím už konečně notebook na opravu, aby mi do něj nahráli windows! Konečně! Nevím, kdy ho dostanu zpátky, ale budu se snažit, aby jste nemuseli dlouho čekat, a když bude brácha v práci, tak si vypůjčím jeho notebook. Jen abyste se nedivili, pokud to bude delší dobu trvat:)

Ale dost kecání:)

Votes&koment potěší^^

Na tváři jsem ucítila šimravý hřejivý pocit, který mi způsobovaly sluneční paprsky, prodírající se skrz zatažené závěsy. Ten pocit mi nebyl ani zdaleka příjemný a tak jsem se přetočila na druhý bok, zády k oknu. Poslepu jsem chtěla natáhnout ruku na noční stolek, ale neúspěšně. Místo toho má ruka padla do měkkého polštáře. A najednou mi to došlo. Nejsem ve své posteli, a už vůbec ne ve své ložnici. Jsem u Neymara.

Okamžitě jsem otevřela oči, což nebylo zprvu vůbec příjemné, vzhledem k návalu světla, a posadila se. V hlavě se mi okamžitě vybavila scénka z včerejší noci, která mě donutila padnout zpátky do měkkého sněhobílého polštáře a připitomněle se usmát.

Stalo se to. Stalo. Včera večer jsem se líbala s Neymarem da Silva Santos Juniorem. S mým nejlepším kamarádem, ke kterému jsem začala cítit něco víc a včera se mi s největší pravděpodobností potvrdilo, že je to oboustranné.

Měli pravdu, všichni měli pravdu, jen já to prostě neviděla, nebo to odmítala vidět. Ale proč? To nevím.

Ještě chvíli jsem sen tak leželo zabořená v příjemně vyhřáté posteli s měkkými polštáři s připitomnělým úsměvem, přehrávající si onu úžasnou scénu, a koukala do stropu, než jsem se odhodlala z ní vylézt. Z části na tom měl zásluhu i můj ručící žaludek, který prahl po něčem dobrém k snědku.

Odkryla jsem ze svého těla peřinu, posadila se a spustila své chodidla na studenou podlahu. Postavila jsem se a vyšla z Neymarovi ložnice míříc do kuchyně, odkud už jsem mohla slyšet směsici hlasů.

,,Kakao," zaslechla jsem Daviho jemný hlásek, když jsem vcházela za nimi. Seděl za stolem ve svém světle modrém pyžamku, an kterém byli kopačáky, hlavičku si podpíral ručičkou a druhou si mnul očička. ,,Ahoj," pozdravil mě, když mě zaregistroval, přičemž si zívl. Mohla jsem tedy usoudit, že vstával před chvilkou.

,,Dobré ráno kluci." Věnovala jsem oboum úsměv, načež jsem Daviho pohladila do jeho kudrlinkách.

Nevěděla jsem, co teď mám od Neymara očekávat. Jak bude reagovat? Bude dělat jako by se nic nestalo, nebo pravý opak?

Neymar stál u linky a naléval do hrníčku mléko, které dal následně do mikrovlnné trouby. ,,I tobě dobré. Doufám, že ses dobře vyspala." Opatrně se ke mně otočil čelem a úsměv mi opětoval.

Jak já jeho úsměv zbožňuji.

,,Jo, to vyspala, máš úžasně příjemnou postel. A co vy?" Přešla jsem k varné konvici, abych si mohla ohřát vodu na kávu.

,,Jestli si budeš dělat kávu, tak si dám taky, prosím." Nevinně se usmál, na což jsem přikývla, a vzal do ruky malou oranžovou platovou mističku, v níž se nacházeli čokoládové lupínky. ,,Davi, pojď si to vzít." Natáhl misku před sebe a čekal, až si pro ni Davi přijde. ,,A já se vyspal v celku dobře," dodal s pokrčením ramen, načež si od něj Davi vzal nabízenou misku a odešel zpátky ke stolu.

Jakmile se ozvalo cinknutí mikrovlnné trouby, oznamující, že mléko v ní je již ohřáté, tak se k ní otočil a hrníček vytáhl, načež se natáhl pro plastový hrníček, do kterého ohřáté mléko přelil. Na kávovou lžičku nabral malinkaté granulky kakaa a zamíchal ji v mléku, aby se granulky kakaa řádně rozpustili.