Don't Give Up! [Neymar Jr]

17. kapitola

Jsem zpět, guys!:D A přináším vám novou kapitolu:) Nevím co si o ní myslet, proto potřebuji vaši odezvu:D No, nebudu tu zase tolik kecat jak mám občas ve zvyku a nechám vás, abyste kapitolu ohodnotili sami:)

Votes&koment potěší^^

-Bruna-

Dny míjely dny, týden nahradil další a další týden, a byl tu červenec. Člověk si ani neuvědomí, jak rychle ten čas letí, když jej tráví se správnou osobou. Měsíc - to je délka doby, jakou jsem už strávila s Neymarem v Barceloně.

A co se za tu dobu stalo? S Neymarem jsem trávila celé dny, nejen kvůli jeho zranění, ale taky jsme spolu navštívili kino, kam jdeme i dneska odpoledne společně s Davim, který dnes přijede a tento měsíc stráví u Neymara, a taky jsme byli na Leově grilovačce, která byla famózní, vážně to byl jeden z nejúžasnějších večerů. A před zhruba týdnem jsme byli na posledním zápase kluků, dokonce i na ukončené, která proběhla v té nejlepší atmosféře a věřím, že na ni kluci budou dlouho vzpomínat. Byla to i částečná rozloučená s trenérem Titem Vilanovou, který musel svou kariéru trenéra skrz jeho zdravotní stav přerušit. Říkal, že se možná ještě vrátí, ale nejdřív se musí dát do kupy. Že o jeho osudu nyní rozhoduje Bůh. Ano, rakovina je, s prominutím, svině. Neymara, stejně jako ostatní kluky z týmu, to hodně zasáhlo. Přeci jen trenér Vilanova byl člověk, který si dokázal snadno získat srdce ostatních, už jen z jeho jednání. A nemuseli se znát ani dlouho.

Neymarův stav je zatím dobrý, ale dneska podstupuje první rehabilitace, ze kterých má docela strach. Ani se mu nedivím, já sama bych taky měla. Ale vím, že on je člověk, který dře a nevzdává nic předem, i když v této jeho situaci mě jeho slova občas uměla přesvědčit o opaku, avšak společně jsme je dokázali zahnat a vrátit mu alespoň z části jeho vůli k naději. Jak už jednou řekl Leo- je moc mladý na to, aby úplně skončil, musí jen chtít. A já, my všichni víme, že on chce. Bude to dřina, ale já věřím, že to zvládne.

Párkrát jsem byla i s Antonellou v kavárně nebo jen tak s ní strávila den, například dneska jdeme na masáže, zatímco bude Ney na rehabilitacích. Jednou jsme dokonce byli na kávě i s Natanielem. Ti dva si vážně hodně rozuměli, ale co bylo horší - oba se mě snažili přesvědčit o mých citech k Neymarovi. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi tím nenasadili brouka do hlavy, jelikož jsem celou tu dobu po nocích nepřemýšlela nad ničím jiným, a nejen po nocích. Avšak jsem nedošla k žádnému jednoznačnému závěru. Vážně jsem se kolikrát cítila jako puberťačka.

Bylo to dávno, co jsem při každém jeho doteku, pohledu, čí letmé puse na tvář cítila zběsilé bušení srdce, poletující motýlky v břiše a zvýšenou tepovou frekvenci, a teď to tu bylo zase, avšak nevím, jestli v tak velké míře jako před třemi lety. Snažím se si namluvit, že tohle nic neznamená, jelikož se bojím, že bych tímhle zničila naše dlouholeté nejlepší přátelství, které bych nikdy nechtěla ztratit, avšak můj mozek se začíná přiklánět k Antonell a Natanielovi. Ale pořád je tu ta druhá část mého nerozhodného já.

Tak ráda bych měla v hlavě všechno srovnané a věděla přesně, co chci, či na čem jsem, ale vůbec nic netuším. Nebo se možná bojím toho, co je pravda. Ale proč? 

*****

,,Jo, to bych už měl být doma," zaslechla jsem Neymarův hlas, když jsem se pomalu blížila rozespale kolem osmé hodiny ráno ke kuchyni.

Dneska jsem si trošičku přispala, i když jsem věděla, že Ney má v deset rehabilitace, na které ho musím zavést. Byla jsem však dost utahaná, jelikož včera jsme zůstali dlouho vzhůru a koukali na nejrůznější komedie. Tak jsme se nad nimi bavili, že jsme úplně ztratili pojem o čase a šli spát zhruba kolem třetí ráno.