Don't Give Up! [Neymar Jr]

12. kapitola

Opět přicházím s omluvou, že přidání dílu trvalo víc jak týden, ale vážně to dřív nešlo. Nebyla nějak extra chuť a taky už si pro nás učitelé připravili písemky, takže vážně úžasný:) Jako omluvu vám přináším novou delší kapitolu, tak snad se bude líbit:)

Votes&koment potěší:)

Btw. Děkuju za ty předešlé! Jste vážně zlatíčka^^

„Ale jo, uznávám, že je to pěkná pohádka," řekl Ney uznale, když na obrazovce televize běžely závěrečné titulky pohádky Ledové království, jež jsem si obhájila. Neymarovi se nejdříve nezamlouvalo, že si ji chci pustit, když je červen, ale nakonec jsem přeci jen po pár minutách vyhrála a bylo po mém.

Ležela jsem opřená o Neymarovu hruď jako na polštáři. Nohy měl natažené před sebou a levou rukou mě objímal a konečky prstů přejížděl po paži, až se mi na ní dělala husí kůže. Před sebou jsem měla položenou misku s čínskými nudlemi, které jsem nám udělala k rychlému obědu, a namotávala jsem si je na vidličku.

„Je to nádherná pohádka," opravila jsem ho. „Nepustíme si ji ještě jednou, když se ti líbila?" Nevinně jsem se usmála a zaklonila hlavu tak, abych mu viděla do obličeje, čekajíc na jeho reakci. Chtěla jsem ho trochu poškádlit.

„To zas být nemusí." Přestal mi přejíždět po paži a posunul se víc dozadu „Jednou mi to stačilo. Až přijede Davi, tak si to můžete pouštět třeba každé dvě hodiny. Vás tady nechám v říši pohádek a půjdu k Leovi."

Usmála jsem se a posadila se. „Dobře, počkám si na Daviho, ale mohli bychom si pustit ještě něco, nemyslíš?" zeptala jsem se ho a na konferenční stolek položila skoro prázdnou misku.

„Nemyslím." Ušklíbla se a vzal do ruky ovladač, načež začal přepínat kanály. „Nechtěla by sis spíš udělat takový menší výlet?" Nespouštěl pohled z televize.

„A kam bys tak rád vyrazil? Máš být v klidu a nenamáhat se," upozornila jsem ho. Bylo mi jasné, že dlouho nevydrží jenom sedět u televize, nikdy nebyl ten typ. Už jako malého kluka, ho to bavilo chvíli a pak potřeboval pohyb.

Zhluboka si povzdechl a zaklonil hlavu. „Bruno, prosím, o žádnou přednášku nestojím," zaúpěl.

Rozhodně jsem neměla v plánu zahájit přednášku, jen jsem měla strach, aby to celé nemusel prožívat znovu. Je to přeci jen pár dnů od operace. „Dobře, omlouvám se," řekla jsem, abych nevyvolala žádnou hádku. „A kam bys chtěl jít?"

„Kluci mají trénink," začal a mě to bylo hned jasné. „Rád bych se za nimi zajel podívat, i za trenérem."

Podívala jsem se na hodiny nad plazmovou televizí, jejichž ručičky ukazovaly něco málo před třetí hodinou. „Jestli chceš, můžeme tam zajet. Tušila jsem, že tam budeš někdy chtít jít. Jen si myslím, že zrovna dneska bys měl odpočívat, ale nebudu ti dělat přednášku." Dala jsem ihned ruce do obranného gesta, jakmile jsem zaznamenala jeho pohled.

„Díky." Pousmál se. „Na odpočívání budu mít celé měsíce bez fotbalu," dodal a natáhl se po berlích. „Zajdu se obléct," informoval mě, jakmile se postavil.

„Budeš chtít pomoct?" zeptala jsem se ho, následujíc jej k ložnici.

„Zvládnu to," ujistil mě a přidal k tomu úsměv. Pomalu vešel do svého pokoje, zatímco já se vydala do svého, kde jsem se převlékla a před zrcadlem si spravila make-up. Do kabelky jsem si dala potřebné věci a vyšla na chodbu. Zjistila jsem, však že Neymar je pořád u sebe, a tak jsem opatrně nakoukla, zda opravdu všechno zvládá. Zrovna si přes hlavu přetahoval tričko a já tak mohla vidět jeho napínající se vypracované svalstvo. Nevědomky jsem se při tom pohledu zakousla do rtu.