Don't Give Up! [Neymar Jr]

20. kapitola

Jsem zpátky!:) Omlouvám se za čekání, ale to víte. Blíží se Vánoce a já nemám ještě všechny dárky. Tudíž jsem musela absolvoval nákupy a pak jsme taky jeli k babičce, jelikož se tam potom už asi nedostaneme:)

Ale odteď nám začínají prázdniny a tak se budu snažit psát víc, než doteď, aspoň abych měla díl z části předepsaný:) Nic však neslibuji:)

Votes a koment potěší:)

,,Davi, dopapej to," řekl Ney Davimu a snažil se mu do pusiny strčit lžičku s poslední porcí kaše, avšak neúspěšně.

Davi začal cukat hlavičkou a rukou odstrkoval tu Neymarovu. ,,Ne," řekl a nakrčil spodní ret.

,,Davi Lucco, dojíš to, moc si toho nespapal." Ney se mu snažil trochu přísněji domluvit, ale vůbec to nevypadalo, že by to zabralo.

,,Ne." Davi opět zakroutil hlavičkou a odvrátil ji z Neymarova dosahu, načež pomalu sklouzl ze židličky a rozutekl se pryč z kuchyně.

,,Davi!" zaúpěl Neymar a lžičku položil zpátky do misky, ze které Davi jedl. Nebo ho spíš Neymar krmil. ,,To je děsné to dítě, dáš mu sladké a to ti sní, ale oběd do něho nedostaneš." Obrátil se ke mně, zatímco jsme umývala špinavé nádobí.

Oklepala jsem si ruce od vody, utřela si je do ručníku a přešla ke stolu, za kterým Neymar stále seděl. ,,Je to dítě, co čekáš?" Usmála jsem se na něj, prohrábla mu vlasy a vzala do ruky misku od Daviho obědu. Vzala jsem z ní lžičku, na které byla nabrána ona kaše a přiložila ji Neymarovi k ústům. ,,Spapej to za něj."

Ney mě obdaroval pohledem s nadzvednutým obočím a následným pobaveným úšklebkem, avšak poslechl a malý zbytek kaše za Daviho snědl.

,,Hodnej kluk." Otočila jsem se a vrátila se zpátky ke dřezu s vodou na umývání, kam jsem misku ponořila a umyla.

,,Tati." Ozval se jemný sametový hlásek od vchodu do kuchyně, což mě donutilo se za ním ohlédnout.

Davi se schoval za rámem dveří, jen hlavička, kterému dominovali čokoládové oči, s blonďatými kudrlinkami mu čouhali.

,,Co je?" zeptal se ho Ney s povzdechem a postavil se, přičemž se natáhl po berlích, aby mohl udělat bez problému pohyb dopředu.

,,Poháďku." Andělsky se na něj podívals prosbou v očičkách, nad čím jsem se musela usmát. 

Neymar si znovu povzdechl a zakroutil hlavou, ne však v zápornou reakci na Daviho prosbu, avšak nad tím, jaký má jeho syn na něj vliv. ,,Jakou? Hlavně ne Ledové království, z toho už mám slyšiny a dokonce se mi o tom i dneska zdálo."

,,Šcoobyho." Uculil se Davi a poposkočil před Neymara, který vycházel z kuchyně, aby mu mohl vyhovět.

Pokroutil nad ním ještě jednou hlavou, než mi oba zmizeli z dohledu.

Obrátila jsem se tedy zpátky, vypustila vodu z dřezu a pustila se do utírání, což jsem dlouho nedělal, jelikož vždycky používám myčku. Ovšem momentálně nám došli kapsle a ani jeden jsme si na ně nevzpomněli, jak jsme byli ve městě, a tak mi nezbývalo nic jiného.

,,Bruno?" ozvalo se po pár minutách Neymarovo volání z obývacího pokoje.

,,Moment," řekla jsem, aby věděla, že jsem ho slyšela, a utřela poslední talířek, který jsem schovala mezi ostatní do skříňky. Utěrku jsem poté přehodila před topení u okna, aby uschla na další použití, a vydala se za kluky do obýváku. ,,Copak?" zeptala jsem se, když jsem se objevila za sedačkou, čímž jsem na sebe upoutala jeho pozornost.