Don't Give Up! [Neymar Jr]

41. kapitola

Wow, snad po měsíci? Měla bych se stydět, ale vážně jsem nemohla dřív:) Tak snad jen- doufám, že se bude alespoň trochu líbit a zanecháte tu vote a koment:)

,,Dáš si kafé nebo čaj?" zeptala jsem se mé společnice, sedící za naším dřevěným stolkem, ve svém pleteném šedém svetříku a tmavých džínech.

Prohrábla si rukou své rozpuštěné vlasy a na chvíli se zamyslela, zatímco já držela dvířka od skříňky, kde se nacházeli instantní nápoje a čaje. ,,Asi ten čaj, prosím." I když jsem k Antonell byla otočená zády, věděla jsem, že mě obdarovala úsměvem.

,,Jak si přejete madam," řekla jsem s úsměvem na rtech a vzala do ruky krabičku se zeleným čajem, o kterém jsem věděla, že je její nejoblíbenější. Vytáhla jsem z ní jeden sáček a vložila ho do připraveného hrníčku, který byl položený na lince vedle mého, do kterého jsem následně dala kávu.

Otočila jsem se, abych si mohla opřít zády o linku, čekajíc až se dovaří voda ve varné konvici, kterou jsem zapnula, sledujíc Antonell, držíc za ruku malého Thiaga, který poposkakoval a rozhlížel se kolem, přičemž si zvesela něco breptal. ,,Člověk ani nepostřehne jak ten čas strašně rychle utíká." Pokroutila jsem hlavou, získávajíc si svými slovy Antonellinu pozornost. ,,Vždyť když jsem přijela tak to byl malý špunt, co se pokoušel o první slovíčka."

,,A bylo to v některých ohledech s ním jednoduší, že?" Pohladila prcka po vláskách, ale ten tomu nijak pozornost nevěnoval, nýbrž mu přišel šroubek v židli zajímavější. ,,Vážně se omlouvám, že jsem ho musela vzít s sebou, ale prostě mi vypadlo hlídání." Omluvně se na mě pousmála.

,,Prosím tě, však je to v pořádku, Thiago mi nijak nevadí," ujistila jsem ji snad už potřetí za dobu, co tu stačila strávit. ,,Klidně si může jít hrát k Davimu do pokojíčku, má tam spoustu hraček, a nebo mu můžu pustit v obýváku pohádku, kdyby se tu s námi nudil." Sklopila jsem pohled z malému chlapci a mrkla na něj, zatímco on se na mě roztomile usmál.

Jakmile jsem zaslechla cvaknutí varné konvice, což mi oznamovalo, že byla voda dovedena k varu, tak jsem se otočila a zalila jí opatrně oba připravené hrníčky až skoro po okraj, načež jsem konvici vrátila na své místo.

,,Tu bábovku máš vážně dobrou," pochválila mi Antonell, když jsem před ní položila hrníček s jejím čajem. ,,Rozhodně mi na ni musíš dát recept."

,,Klidně." Pokrčila jsem rameny, usedajíc vedle ní, přehazujíc si nohu přes nohu. ,,Jen se připomeň jak budeš odcházet, abych na to zase nezapomněla, jak to mám občas ve zvyku." Krátce jsme se obě zasmály, než Antonell sklopila pohled k hrníčku a prstem pravé ruky začala přejíždět po jeho okraji.

,,Mluvil Ney v poslední době s Titem?" zeptala se pomalu ke mně zvedajíc pohled.

Záporně jsem pokroutila hlavou, bojíc se proč navedla toto téma. ,,Ne, proč se ptáš?"

Zhluboka se nadechla, než mi na otázku odpověděla. ,,Leo s Puyolem za ním nedávno byli a podle Leových slov na tom není vůbec dobře, začíná to s ním jítz kopce. Člověk si myslel, že se z toho nejhoršího dostal a už bude líp, ale ba naopak. Říkala jsem si, že bys to měla vědět a Neymara nějak jemně informovat. Obě moc dobře víme, jaký s ním měl vztah, i když spolu nestrávili takovou dobu jako třeba Leo." Na chvíli se odmlčela, zatímco já vstřebávala jednotlivá silná slova, která mě zasáhla u srdíčka. ,,Obávám se, že přijde to nejhorší. Ney toho má dost, tak proto mu to Leo nechce říct, ale aspoň jeden z vás by to měl vědět." V její tváři byl vidět smutek a upřímná bolest, stejně tak v jejich hnědých očích.